Nástrahy prázdnin

Jako dítě jsem si letních radovánek patřičně užíval. Jezdil k babičce na chatu, na tábor, běhal po lesích nebo jezdil na kole. Případně jsem s kamarády ze sídliště lítal někde po staveništích poblíž bydliště. Musím zaklepat - nikdy se mi v podstatě nic nestalo. Maximálně nějaké ty odřeniny nebo modřiny, případně bodnutí od vos, které jsem ovšem předtím dráždil klackem. Ale žádný vážný úraz.

Lékaři však každoročně začátkem léta před úrazy dětí varují. Není se co divit. Možností, jak si ublížit, je totiž celá řada. Třeba skokem po hlavě do vody, kde nevíte, jaká je v místě hloubka. Jízda na kolečkových bruslích bez patřičných chráničů také nepatří mezi nejbezpečnější činnosti. Pak tady máme lezení po stromech, prozkoumávání skalních útvarů, nebo dobře ukryté střepy na dně potoka. A svou roli hraje také roztěkanost, kdy dítě háže vše za hlavu a bezhlavě se vrhá do čehokoliv, co je mu jindy odpíráno.

Nevím, jestli jsem dětství bez úhony přežil proto, že jsem měl jen trochu štěstí, nebo proto, že jsem byl také dost opatrný, či proto, že jsem o nejrůznějších nástrahách a rizicích věděl a dost se jich i bál, takže jsem zase až tolik neriskoval a nepředváděl se.

V každém případě - rodiče by teď měli své děti "prázdninově proškolit" a spoustu věcí jim vysvětlit či připomenout. Už tím mohou řadě úrazů předejít. Také dbát na bezpečnostní pomůcky - jako jsou přilby, chrániče, plavací vesty. A také bych řekl, že je dobré dětem, kterým zakážeme někam lézt, tak jim vysvětlit, proč tam nelézt a co jim tam hrozí. Je lepší, když ví, proč. Když už totiž náhodou zákaz poruší - jakože ho v nestřeženém okamžiku poruší, chovají se pak alespoň v daném místě mnohem opatrněji. Taková je alespoň moje vlastní zkušenost.

Ať už se ale zařídíte jakkoli, přeji vám prázdniny bez následků.