Neber úplatky...

Neber úplatky nebo se z toho zblázníš, praví slavná česká filmová klasika. Jenže ono to v reálném fotbalovém světě neplatí. Důkazy po mě nechtějte. Nemám potřebu nikoho udávat, navíc když o uplynulém víkendu mělo jít „jen“ o bečku piva. Stalo se v jedné nejnižší regionální soutěži, kterou hrají pouze vesnice, ovšem kde i zde jsou všichni členy Českomoravského fotbalového svazu. Jedna z obcí a říkejme jí třeba Horní Lhota, je v tabulce první a má šanci na postup. Jenže do vyšší soutěže se jí nechce, protože na této úrovni se trénuje jen jednou týdně a postup by znamenal komplikace v podobě nákladnějšího cestování za vzdálenějšími soupeři. Tato Horní Lhota hrála o víkendu s Dolní Lhotou, která je v tabulce třetí, a na rozdíl od vedoucího mužstva má zájem postoupit. Pochopitelně i název Dolní Lhota je smyšlený. Zpátky ale k příběhu. I když v tomto případě šlo dokonce o derby, na které přišlo skoro tolik diváků, jako na poslední zápas druholigových Vítkovic, vítěz měl být dopředu jasný. Horní Lhota, která o postup nemá zájem, měla zápas prodat Lhotě Dolní za právě zmiňovanou bečku piva. Cena na vesnické poměry ucházející, zvlášť když se po zápase měla kácet májka. Jenže co se nestalo. Nakonec přece jen 2:0 zvítězila Horní Lhota, která měla podle původní domluvy prohrát. Ne, že by se u hráčů vedoucího celku tabulky hnulo svědomí, to bychom chtěli moc. Důvod byl mnohem prozaičtější. Hráči Dolní Lhoty, tolik bažící po postupu, se totiž nebyli schopni na onu bečku složit. A tak proto nakonec vítězství slavil fotbal. Vyplývá z toho jediné. Že uplácení v českém fotbale nemusí mít nutně výdělečný charakter, ale že v motivaci - pustit někomu tu zápas nebo tu rovnou postup - může být obyčejná snaha ušetřit.