Nebezpečná lhostejnost

Na Štědrý den jsem měl zprávařskou službu. Na tom není nic zvláštního. Ale co se nestalo. Sedím u počítače se sluchátky na uších, upravuji nějaký příspěvek. Je asi půl osmé. Zvenčí slyším nějaké zvuky a rozčilené hlasy, pak kvílení pneumatik a hluk motoru kvapně odjíždějícího auta... Jak dlouho to celé trvalo, nevím. Když jsem ale asi o půlhodiny později vyhlédl z okna, viděl jsem, že naproti v ulici jsou dveře jednoho z obchodů rozbité a poblíž stojí policejní vůz. Vzpomněl jsem si na ony zvuky a zalitoval, že jsem se z okna nepodíval dřív. Mám totiž na stole foťák a mohl jsem ty povedené "Ježíšky" vyfotit přímo při akci a minimálně mít SPZ jejich auta. Kriminalistům, potažmo i majiteli onoho obchodu bych tím určitě udělal radost. Chtělo to jen nebýt lhostejný k těm zvukům. A na ještě jednu věc jsem si v tu chvíli vzpomněl. Odehrála se jen o několik málo dní dříve. Cestou do práce jsem viděl dva chlapy, jak se perou. Uprostřed ulice, za bílého dne. Kolem lhostejně procházeli lidé. I já jsem prošel a nic neudělal. Stačilo přitom vrátit se za roh a zatahat za rukáv nic netušící policejní hlídku. Snad to udělal někdo jiný, říkám si. Jenže - to je právě to. Když je někde více lidí, většina tu tíhu odpovědnosti nechává na druhých. A jak tak nad tím přemýšlím, říkám si, že budu v tomto ohledu aktivnější a na tísňovou linku příště zavolám a svého okolí si budu více všímat. A vám doporučuji totéž. V nesnázích se totiž může ocitnout kdykoli kdokoli. A lhostejně přihlížející dav čekající až bude po všem, je ta nejhorší možná pomoc. Přeji vám v roce devět bystrou mysl a oči i uši otevřené.