Nechme už jej...

Je to už více než týden, co se zastřelil skladatel písní tzv. středního proudu Karel Svoboda. Smutná, tragická událost. Rodina vzápětí vydala prohlášení, že si nepřeje zveřejňovat jakékoliv další informace. Od té doby, zdá se, není téměř nic, co bychom se o Karlovi Svobodovi nedověděli. Jak docela trefně poznamenala jedna má kolegyně - o jeho smrti se píše a mluví téměř více, než o vlnách tsunami. Zatím neuplynul ani jediný den, aby noviny, jakékoliv, neotiskly obsáhlé či méně obsáhlé články na téma život a smrt Karla Svobody. Víme, jak je na tom manželka Vendula, a to jak psychicky, tak finančně, jaké újmy hrozí jejímu malému synkovi, známe historii jevanské vily, dověděli jsme se, co si o Svobodově sebevraždě a souvisejících událostech myslí kolegové, známí, přátelé, lékaři, ba dokonce i někteří reportéři televize Nova, jež neváhali z televizních obrazovek emotivními slovy vyzvat národ k zastavení honu na čarodějnice. Což mi v tom tragickém marasmu přišlo úsměvné, neboť s největší pravděpodobností taky přispěli svou troškou do mlýna a teď se marně snaží zastavit vlak, který už sviští z pořádného kopce. Od smrti Karla Svobody uplynulo dnes 11 dnů. Kdo včera otevřel jeden z našich největších seriózních deníků, toho jistě oslovil titulek Pohřeb Karla Svobody: setkání nepřátel? Případně - Lékař: Když se cítil blbě, tak si něco šoupnul. Ostatně jeden z českých policistů už 28. ledna tušil, že Svobodova smrt bude dobrý obchod. Chtělo by se cynicky poznamenat - ještě že se toho Karel Svoboda nedožil. Nechejme už Karla Svobodu konečně spočinout v pokoji.