Nedobrovolné pozvolné dušení

Každý, kdo žije v Ostravské aglomeraci, určitě potvrdí, že naděje, naděje zachování stavu ovzduší alespoň na porevolučních snesitelných úrovních, vzala za své. Vzduch na Ostravsku je v katastrofálním stavu, což se mi potvrdilo o uplynulém prodlouženém víkendu.

Vydali jsme se s manželkou za turistikou do Jeseníků, procházeli jsme vonnými lesy, kráčeli vzhůru stezkou Bílé Opavy, kde se sluneční paprsky tříštily v oslnivě bílých peřejích četných vodopádů a opájeli se svěžím vzduchem, který léčil tělo i duši.

Poslední den našeho pobytu jsme nastoupili do auta a vydali se na cestu k domovu. A jako bychom se pohybovali nějakou neviditelnou jedovatou vrstevnicí, už za Bruntálem vzduch postupně přestával být svěží a voňavý, když tu náhle před Opavou mi vstoupily slzy do očí, a nebylo to dojetím. Jako každý třetí obyvatel Ostravska trpím alergií na prach a tak jsem začal mohutně kýchat a výhled na svět za předním sklem auta se zastřel slznou clonou. Čím blíže jsme byli Ostravě, tím větší šok mé zrekreované tělo zažívalo. Noc byla, jedním slovem, katastrofou. Nepříjemné astmatické projevy mi nedopřály spánku a ranní cesta do práce byla mučivá.

Pomyslnou poslední ránu do vazu mi dala nákladní Liazka na křižovatce v centru města, kde jsem čekal na přechodu pro chodce. Po mohutném zachroptění motoru se z výfuku do mé tváře vyvalil černočerný dým a dokonal adaptivní katastrofu. Celý den jsem se v práci marně snažil soustředit na něco jiného než na bolestivé dýchání a hvízdot protestujících průdušek. Od té chvíle uplynuly tři dny a ještě v tuto chvíli potíže úplně neodezněly. Vzduch v Ostravě ze všeho nejvíce připomíná jemně rozemletý smirkový papír rozptýlený v děsivé koncentraci do okolí.

Před chudáky obyvateli tak stojí doslova Sofiina volba: Buď vzít nohy na ramena a utéci do přírody, a riskovat, že na Jesenicku nenajdeme práci, anebo se v blahobytu krajského města pomalu, ale jistě zadusit.

Další řešení, totiž radikální ekologické kroky k omezení znečišťování ovzduší, je totiž vzdáleno v čase, za mlhou hustou tak, že by se dala krájet.