Nejsou všichni stejní

Baníkovští fanoušci jsou opravdu rázovití. Jako celý tento region. Na jedné straně umějí nadchnout svou oddaností milovanému klubu, početnými výjezdy na cizí hřiště nebo třeba skvěle zvládnutou tribunovou choreografií. Na straně druhé ale dokážou znechutit svou slovní vulgaritou, fyzickou agresivitou a nechutným vandalismem. Věc má ovšem háček. Zatímco pozitivní jmenované ukazatele se týkají devadesáti pěti procent baníkovců, ty nelichotivé jsou předurčeným osudem zbývajících pěti procent. Případné kritiky rovnou upozorňuji, že zmíněná čísla jsou pouze mými hrubými odhady. Připouštím, že uvedený poměr může vyznít mnohem příznivěji ve prospěch slušných příznivců.

Proto se mi nezdál úplně férový způsob, jakým média o celém olomouckém incidentu informovala. Výrazy jako zdivočelá banda nebo modrobílý mor nepovažuji za přiměřené. Ze tří tisíc baníkovců dělalo v Olomouci binec pouze několik desítek. Pravda, škody jdou do statisíců, ale to přece ještě neznamená, že se všichni fanoušci šmahem hodí do jednoho běsnícího pytle. Princip kolektivní viny by ve slušné společnosti neměl mít místo. Ale bohužel má, a nejen v tomto případě.

Zaslechl jsem v této souvislosti názory, podle kterých by slušná fandovská většina měla zkrotit neslušnou menšinu. Umravnit rozeného blbce ale opravdu není jednoduché. Jeden z příznivců se o to dokonce přímo v Olomouci čestně pokusil a věc skončila jak jinak než rvačkou. A taky je třeba upozornit, že řada samotných baníkovců je ze svých některých takzvaných kolegů upřímně nešťastná.

Na Bazaly chodím jen výjimečně, ale místní fanoušci mají můj respekt. Jsou sice poněkud svérázní, ale dokážou být v dobrém slova smyslu jedineční. A na tomto názoru zatím nehodlám nic měnit.