Největší pracovní zážitek

22. prosinec 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Poslední dny roku jsou tradičně příležitostí k bilancování a hodnocení. Většinou se vracíme k tomu, co se nám během uplynulých dvanácti měsíců podařilo a občas také přemýšlíme, proč něco nevyšlo tak, jak jsme si přáli. Často také vzpomínáme, co jsme během roku zažili. V tomto směru nejsou výjimkou ani redaktoři.

Nevím, kolik jsem tento rok natočil rozhovorů a kolik příspěvků jsem udělal. Není to podstatné a pídit se po tom by bylo pošetilé. Setkal jsem se rozhodně s řadou zajímavých lidí a osobností. Rád vzpomínám na povídání s Věrou Špinarovou, Radimem Uzlem nebo třeba Radoslavem Brzobohatým. Taková setkání jsou většinou příjemná a často velmi poučná. Největší zážitek mi však přineslo nedávné natáčení v Krnově. Jan Baláš a Eva Mazurová zachránili život malému děvčátku. Určitě to víte. Kočárek s jedenáctiměsíční holčičkou sjel shodou nešťastných okolností do řeky. Jan Baláš skočil do vody, děvčátko vytáhl a společně s Evou Mazurovou ji oživovali. Vyprávění zachránců bylo nevšední a strhující současně a přitom téměř vůbec nemluvili o sobě. S takovou účastí, zájmem a úsilím o záchranu dítěte jsem se dosud nesetkal. Při vyprávění Jan Baláš znovu dostával křeče z ledové vody, paní Eva opět třela a křísila bezvládné tělíčko. Společně se zachránci jsem si prožil radost, když malá Viktorka začala dýchat, cítil jsem jejich netrpělivost, když čekali na příjezd záchranky a poznal jsem obavy a napětí z toho, jak událost dopadne, zda-li bude dítě žít. A když jsem poslouchal, tak mne nejdřív mrazilo, potom jsem byl naměkko a nakonec - což patrně znáte - se mi po těle rozlilo takové to blažené teplo. Těžko definovatelná směsice pocitu štěstí, radosti, obdivu a úcty. Ve vzduchu bylo člověčenství. To, jak zachránci mluvili a jak se stále zajímali o malou Viktorku, bylo prostě fantastické. Pro někoho by třeba takové setkání bylo pouze zdvořilostní záležitostí, pro mne znamenalo největší pracovní zážitek tohoto roku. Možná to bude tím, že mám rád příběhy s dobrým koncem.

autor: Ivan Sekanina
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová