Neklidná doba

Doba je zlá, doba je neklidná. To byla jedna z našich oblíbených vět, když jsme si jako malé hrály se setrou. Dnes to platí víc než kdy předtím. Dokládá to příhoda kamarádky naší mámy - říkejme jí třeba paní M. Paní M. má momentálně velké trápení, její syn je totiž těžce nemocný. Jako správná matka má o něj starost, a proto se mu snaží přilepšit. Před pár dny se rozhodla, že jej navštíví. Navařila spoustu jídla a nachystala se k odjezdu tramvají. S sebou měla obrovskou igelitovou tašku, ve které měla domácí laskominy velice úhledně zabalené. Jedna krabička naskládaná na druhou a nahoře ještě všechno utěsněné novinami. Jenže stalo se, že jak si tak přemítala o svých trápeních, při přestupu na zastávce Náměstí republiky, tedy na ostravských Frýdlantských mostech, si tašku na lavičce na zastávce zapomněla. Vzpomněla si až ve chvílí, kdy se s ní tramvaj rozjela. Na příští stanici tedy vystoupila, že se pro ni vrátí. Protože se paní M. momentálně po operaci špatně chodí, trvalo jí to možná trochu déle. Takže už se víceméně s igelitkou nacpanou jídlem rozloučila. Jaké bylo její překvapení, když uviděla, že taška je na místě, okolo deset metrů ani noha a ještě ke všemu tam hlídkuje policista. Paní M. čapla svoji tašku a měla se k odchodu. Policista, kterého na místo poslali poté, co někdo upozornil na podezřelou igelitku tašku na místě, kde to v minulosti už jednou bouchlo, byl ovšem jiného názoru. Prý jak si to představujete, kdybyste se nevrátila v příštích deseti minutách, už by tady byla výjezdovka, která by se měla postarat o domnělou bombu, a co by prý dělala, kdyby měla ten výjezd zaplatit. Na to paní M. odpověděla, že to se snad může stát každému, že něco zapomene. Což je samozřejmě pravda. Je pravděpodobné, že před pár lety by si na tašce plné jídla pochutnal místo jejího syna někdo jiný. Dnes je jisté, že u podezřelých osamocených igelitek hlídkuje policie. Doba je zlá, doba je neklidná. Přesto vám přeji dobrý den.