Nekonečné příběhy

Včera jsem se svezla s ostravskými školáky pohádkovou tramvají. Jízdu městem si museli zasloužit tím, že se účastnili soutěží a různých jiných akcí v knihovnách. Dřevěná sedátka historické Barborky tak obsadili čtenáři ve věku do 15 let - kategorie, o níž právě zmiňovaní odpůrci techniky tvrdí, že už vůbec neexistuje. Děti v pohádkových kostýmech celou cestu zpívaly, soutěžily a povídaly si o tom, co v poslední době přečetly. Když jsem se jich na to ptala já, bez přemýšlení jmenovaly autory jako Božena Němcová, Josef Lada nebo Hans Christian Andersen. Nadšeně vyprávěly děje dobrodružných knih, s vážností vzpomínaly na historická fakta, o nichž se dočetly v encyklopediích. Starověká Sparta, Markus Aurelius, starý Egypt, o tom všem byla řeč. Musím přiznat, že mě mí spolucestující mile překvapili. Opravdu jsem čekala spíš comicsy a Harryho Pottera. Na druhou stranu šlo jen o hrstku vybraných, nejlepších čtenářů z ostravských knihoven. Jsou to ti, kteří ke knížce nepotřebují plastové figurky trollů, přívěšek na mobil s Ferdou mravencem ani tričko s obrýleným čarodějem z Bradavic. K písmenům se dostali i bez reklamy v televizi a nákladných promoakcí. Do knihovny a ke čtení je dostali rodiče, učitelé, kamarádi, kteří sami rádi čtou. Díky nim zůstávají příběhy živé a nikdy nekončí.