Nepochopení

27. červenec 2010

Střet názorů generací provází snad každého jedince po celý život. S něčím se smíří a s něčím ne.


0:00
/
0:00

Když končil letošní hudební festival Colours of Ostrava, jel jsem zrovna autem z Českého rozhlasu domů, a protože jsem měl dobrou náladu, pustil jsem si v autě naplno pěknou muziku. Bylo horko, a tak jsem si otevřel všechna okna. Pak jsem musel zastavit na červenou, a to u tramvajové zastávky, kde stála spousta lidí. Mezi nimi byli i takoví ti barvení papoušci s kohoutem na hlavě, pár borců s dredy, to jsou takové ty slepené vlasy nejspíš rozmíchanými kozími bobky, a ještě tam bylo několik děvčat zvaných Emo, to jsou taková děvčata , která jsou okouzlena temnotou a fascinována vším, co souvisí se smrtí, chodí v černém a jsou namalována černými líčidly tak, že by se jich jeden sám v lese k smrti polekal. Prostě bubáci. Bylo zvláštní, že se všichni dívali udiveně na mě. Prostě zírali. Říkal jsem si, co ta strašidla děsí, mám tričko a šortky, sandály, že bych byl rozcuchán větrem? Koukali, jakoby nikdy neviděli urostlého, dobře živeného chlapa v autě. A pak mi to došlo, oni se nedívali na urostlého chlapa, ale na šílence, na podivného tvora, blázna, rušitele, psychopata, který má v autě se staženými okny na plné pecky puštěnou Moravanku. Vážení posluchači, tady ti pankáči a děvčata v pohřebním, společně s hipísáky koukali vyjeveně a zděšeně, podobně, jako když kolem důchodce projede vekslák v mercedesu, kterému celé auto duní naplno puštěným technem. Najednou jsem si uvědomil, že pro tyto mladé jsem to samé, jako ten technošílenec v mercedesu, ale generačně naopak. Nedunělo mi z auta techno, ale dechovka, čili dechno. A tak mě napadlo, že pokud máte sousedy, kteří vás obtěžují hlasitou muzikou, technem, rapem, prostě něčím, co vám velmi vadí a nereagují na bouchání do stěny, nebo na prosby, ať si to trochu ztlumí, otevřte svá okna světu, dejte do cédéčka říznou dechovku, třeba Kotáranku, Lesanku, Túfaranku, Sokolku nebo třeba tu naší Malou černou z Karviné, pusťte to na plné pecky a věřte, že ti vaši sousedé si příště velmi rozmyslí, jestli pouštět hudbu naplno, protože budou vědět, že vedle nich bydlí fanatický dechnař s nebezpečně silnými reprobednami, který by jim mohl zavařit a zničit celý mejdan hlasitou nepříjemnou a rušivou dechovkou. A pokud si chcete udělat radost, opravdovou radost, sedněte do auta, otevřete okna a pusťte naplno svou oblíbenou muziku. Udivené pohledy okolojdoucích mladých pro vás budou neopakovatelným zážitkem na celý týden. A pěkný den přeje dechnař Artur Kubica.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.