Nepropadejme panice

Finanční krize stále více rozděluje naši společnost. Poměrně hodně se začínají zvyšovat rozdíly mezi těmi "bohatými" a chudými, naštěstí pro nás všechny ale ne tak tragicky, jako například v Rusku, kde vládnou pohádkově bohatí oligarchové, zatímco lidé z opačného konce pomyslného finančního žebříčku sedí s lahví vodky v zemljance, či nevytopeném panelákovém bytě. V naší malé republice zatím stále stoupá nezaměstnanost a ubývá práce. Například na Novojičínsku aktuálně od nového roku přišlo o práci více než tři a půl tisíce lidí. Aktuální statistiky tu ukazují nezaměstnanost nad jedenácti procenty, zatímco republikový průměr je na necelých osmi. Na jedno místo tu čeká třiadvacet prácechtivých lidí. Nicméně, některých podniků v zemi jakoby se krize vůbec nedotkla. Noviny si poměrně pravidelně berou do úst hlavně většinově státní megapodnik ČEZ. Ten si žije v klidu, beze všech starostí, a tak se dozvídáme taková vtipná čísla, jako například, že se jim zvedly tržby z osmačtyřiceti na třiapadesát miliard korun. Tržby vesele rostou, a to i přesto, že hospodářská recese významně poznamenala spotřebu elektřiny v Česku, která meziročně poklesla o 3,6 procenta. O platech v tomto státním podniku se vyprávějí téměř legendy, zatímco na opačném pólu průměrné rodiny v obchodech váhají málem nad každým kupovaným rohlíkem. Inu, tak jsme to chtěli, povzdechneme si, a tak to také máme. Ovšem, představovali jsme si svou budoucnost opravdu takto? Napadaly nás v minulosti takové černočerné sny, které se teď staly realitou? Například pokud si mladí manželé s průměrnými příjmy, oba poctivě pracující, rozhodnou zbudovat své hnízdečko, musí sáhnou po obludně nazvaném produktu bankovních domů zvaném hypotéka a dalších třicet let splácet. A zapomenout, co je to dovolená u moře, zapomenout, co je to dobré jídlo, zapomenout na návštěvy divadel a kin a vůbec pokud možno hned po práci jít spát. Za spánek se totiž zatím ještě neplatí. A přitom se určitě na srovnatelných typech pozic snaží pracovat stejně kvalitně a stejně dlouho, jako výše zmiňovaní privilegovaní zaměstnanci ČEZu- jenže s platy o několik nul menšími. Nepropadejme ale panice. Nakonec to určitě dobře dopadne a naše trojnásobně nižší průměrné platy se nakonec srovnají se zbytkem Evropské unie. To nejhorší, co by nás teď ještě mohlo potkat, by byla trvale špatná nálada. A tu přece nechceme...