Neptejte se na slona

Narození živého sloního drobečka je pro tuzemské zoo obřím úspěchem, skoro se mi chce říci sloním. Jak by ne, je to poprvé. A tak enormní zájem médií nebyl pro mě ničím neočekávaným. Mohl i polichotit ošetřovatelům, kteří se na narození slůněte náležitě připravovali a v pavilonu drželi dlouho před termínem nepřetržité hlídky.

Když pak ale nastaly komplikace a čerstvá sloní máma na svého potomka začala útočit, chovatelům vyvstaly vrásky na čele. A někdy v té době jim někteří novináři asi začali lézt na nervy. A ani se nedivím. Odpovídat na někdy dost nejapné otázky dorůžova vyspaného redaktora, obzvláště ve chvíli, kdy nevím, kde mi hlava stojí, jsem navíc nevyspalý a doma už se se mnou nebaví ani pes, to není zrovna příjemná situace.

Záhy tomu ale udělal přítrž samotný ředitel zahrady, který do médií poslal velmi hezky napsaný vše vysvětlující dopis. Takový apel na veřejnost - neptejte se neustále, jak se slůněti daří, nejedná se o žádnou telenovelu či reality show.

A je to pravda. Navíc o všem zásadním mluvčí zoo stejně víc než pravidelně informuje. Nechme tedy potřebný prostor ošetřovatelům a nezatěžujme je hloupostmi. Jejich snaha a obětavost je obrovská a já před nimi smekám.

Před pár lety jsem nadšené počínání pracovníků zahrady v jiné souvislosti v poznámce (Zadek slona) dost zchladil, až mne to pak samotného mrzelo. Dnes bych je naopak rád podpořil. Vím, že dělají víc, než se po nich žádá a patří jim za to velké dík. Ať už to celé dopadne jakkoli.