(Ne)snesitelná lehkost nakupování

Střední a starší generace si jistě pamatuje, jak to s nákupy chodilo za minulého režimu. Je zbytečné hovořit o tom, co člověk v obchodech mohl koupit. Nabídka byla bídná. Vzpomeňme třeba jen na to, jak vzácné byly chvíle, kdy se na regálech objevily banány či mandarinky. Neméně katastrofální byla i prodejní doba. Obchody byly otevřené ve všední den maximálně do osmnácti hodin, v sobotu pak do jedenácti. Víc ani náhodou. Kdo si tedy nestihl nakoupit včas, držel během víkendu nedobrovolnou hladovku. Neplatí to samozřejmě pouze pro jídlo.

Dnes když uprostřed noci zjistíme, že naše lednička zeje prázdnotou, nic nám nebrání jet si nakoupit do nejbližšího super- nebo hypermarketu. A řada z nás v noci skutečně spokojeně nakupuje. Vím, že dokonce existuje úzká skupina lidí, kteří nakupují výhradně v noci. Fascinuje je, že při svých nákupních pochůzkách nenarážejí na davy dalších zákazníků. Proti gustu žádný dišputát, praví lidové moudro. Myslím, že pro noční nebo sváteční nákupy to platí do puntíku.

Připouštím, že sám jsem možnost nočního nákupu využil jen dvakrát a navíc to pokaždé bylo ještě před půlnocí. Představa, že bych za nákupy vyrazil ve tři hodiny v noci, je pro mě z oblasti science-fiction. Ale člověk nikdy nemá říkat nikdy. Třeba jednou budu okolnostmi přinucen k nákupu v tak nekřesťanskou hodinu. A rozhodně takovou záchranu v nouzi chci mít. Politikové, kteří mě o takovou možnost chtějí připravit, moje sympatie rozhodně nemají. Chápu, že noční a sváteční prodej ničí hlavně menší prodejny. Ale spokojenost zákazníků by měla být nade vše. A těm to tak vyhovuje. Proto pevně doufám, že k rozhodnutí vlády o zachování nočního a svátečního prodeje se teď připojí i poslanci. Jinak se jako občan budu cítit omezen ve svých právech.