Nesnesitelná lehkost zadlužení

O tom, že Ostrava potřebuje mohutně investovat, není sporu. Podobně jsou na tom i jiná města. U krajské metropole je možná taková potřeba ještě o trochu výraznější. Kde vzít peníze a nekrást? Jediná možnost je půjčit si. Život na dluh je dnes velmi moderní. Provozuje ho stát, líbí se řadě firem a stále častěji se týká i rodin. Příklady táhnou, takže proč by v rámci zadlužovací mánie měla města stát bokem?

Nic proti tomu, pokud takový závazek nepřesáhne únosnou míru a hlavně pokud se půjčené peníze využijí správným způsobem. Ostrava se zadlužila třemi miliardami. Opoziční ODS tvrdí, že je to nesmyslně vysoká částka. Ale když vezmeme v úvahu, že po dobu následujících deseti let bude město dluh umořovat vždy deseti procenty svého ročního rozpočtu, pak to skutečně nevypadá na přemrštěnou sumu. Navíc je třeba upozornit, že podobně razantně se zadlužila i Praha, Brno a další větší města v republice, ve kterých na rozdíl od Ostravy nevládnou sociální demokraté. Jak vidno, zadlužení nepodléhá politické ideologii.

Dalším faktorem je způsob využití takových financí. Zjednodušeně řečeno se takové peníze dají buď projíst nebo investovat. Případně oba tyto způsoby zkombinovat. Vedení města se dušuje, že všechny tři miliardy půjdou výhradně do investičních akcí. Zatím není důvod tomu nevěřit. Domov důchodců, hospic, oprava panelových domů, rekonstrukce knihovny, muzea a hradu. To všechno zní poměrně slibně.

Pokud se všechny stavební i jiné plány skutečně naplní, může to vést k vytouženému nastartování ekonomického růstu města. Ale taky nemusí. Rozdíl mezi růžovou teorií a šedivou praxí občas bývá velmi bolestný.