Nevšední trapasy

Přiznávám, že s některými trapasy je opravdu těžké se chlubit, protože se za ně prostě stydím. Pár historek z natáčení bych ovšem měl. Nakonec, pokud člověk pracuje v rozhlase, jen stěží jej minou nepředvídatelné události s mnohdy zajímavými konci.

A pro jeden ze svých nejčerstvějších zážitků ani nemusím chodit daleko. Potkal mě v Ostravě, na novináři hojně obsazené tiskové konferenci automobilky Hyundai. Kvůli tomu, abych na hlavní účastníky setkání a zahraniční představitele investora dobře viděl, případně včas mohl položit první dotaz, jsem se usadil přímo naproti nim. Už když jsem se usazoval uprostřed první řady sedaček určených pro zástupce médií mě zvláštně zašimralo v nose, čemuž jsem v tu chvíli mnoho pozornosti nevěnoval. Až poté, co tisková konference začala a já si všiml, že na mě Jihokorejci zírají s vytřeštěným výrazem v obličeji, jsem přišel na to, že můj nos krvácí. Následovalo tedy hledání kapesníku, který naštěstí vždy nosím s sebou. Přehrabování v tašce bylo ovšem zejména pro kolegy z elektronických médií natolik rušivým elementem, že za mými zády se několikrát ozvalo utišující pssst! Hrozná situace! Zepředu na mě vyvalovali bulvy cizinci z dálného východu, zezadu napomínali kolegové novináři a já se nemohl ani pohnout se zakrváceným kapesníkem přes půl obličeje. Prostě "zákon schválnosti" v praxi.

A takových podobných, méně či více nepříjemných situací, už mám za sebou pěknou řádku. Jestli i vy jste na tom podobně, potom jsem skálopevně přesvědčený, že se s vámi okolí zaručeně nenudí.