Nezapomenutelná jízda

18. červenec 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Léto je dobou, kdy mnozí z nás vyrážejí na cesty vstříc nevšedním zážitkům. Každý volí pro své cestovatelské dobrodružství oblíbený dopravní prostředek. Pokud jedeme vlastním automobilem, chováme se tak, aby nám vůz vydržel ještě hodně dlouho. Zvláštní jev nastává v okamžiku, kdy využíváme veřejnou dopravu. Někteří totiž v tu chvíli zapomínají na slušné vychování.

0:00
/
0:00

Svého času mne překvapil článek v novinách o tom, že Češi jsou v Evropě v pořadí pátým národem milujícím pořádek a čistotu. Sám pro sebe jsem si v duchu říkal, že je to fajn a jistě jednou přijde doba, kdy na tom budeme ještě lépe. Jen do tohoto stavu prostě musíme dozrát. Mé původně optimistické iluze ovšem minulý týden kompletně zhatila cesta vlakem z Prahy do Ostravy.

Asi každý, kdo občas cestuje, to zná. Lidé se někdy chovají k veřejnému dopravnímu prostředku jako k věci na jedno použití. Proto jsem si tentokrát dal za úkol tak trochu si nás vyzkoušet a zjistit, jestli se i k nejnovějšímu výdobytku techniky zvaném Pendolino, budeme chovat stejně jako třeba k vlaku, kterým jezdíme denně.

Vše začalo slibně na nádraží v Praze-Holešovicích. Souprava vyjížděla ze stanice čerstvě uklizená, čistá, voňavá, nikde ani stopy po tom, že vlak má dnes za sebou už asi pátou otočku na trase mezi hlavním městem a moravskoslezkou metropolí. Stačila však hodina jízdy a vše změnilo.

Za Pardubicemi vyrážím na toaletu. Jaké bylo mé zděšení, když jsem objevil nespláchnutou mísu. Přece to nemůže udělat civilizovaný člověk? Ale může! Všiml jsem si totiž, že klozet přede mnou použila dobře vypadající brunetka. S kabelkou přes rameno opustila záchod poté, co jaksi zapomněla na splachovadlo. Další překvapení přišlo před Zábřehem na Moravě: jdu do jídelního vozu a ejhle! Mladík se sluchátky na uších má nohy na protější, novotou zářící sedačce - samozřejmě i s obuví. Uklidňuji se raději kávou a pohledem z okna. Doslova šok jsem zažil při druhé návštěvě vlakové toalety. V kabince je nesnesitelný zápach, všude se válí na kousky roztrhaný papír, kolem mísy je mokro, a tak úprkem opouštím hrůzostrašné místo a dávám si raději nohy křížem.

Konečně dojíždíme do cíle, stanice Ostrava Hlavní nádraží! Balím se a procházím mezi sedačkami k východu. A už to vidím: papírky od potravin se válí snad pod každým druhým sedadlem, na stolcích zůstaly pet lahve, uprostřed uličky je na podlaze přilepená megažvýkačka a . Dál už raději nic.

K čistotě a pořádkumilovnosti je většina z nás vedena snad odmalička. Jen někomu tahle cesta trvá možná celý život.

autor: Jiří Veselý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.