Ngulmiya: Písně o lodích s červenými plachtami

Aboridžinský zpěvák Grant Ngulmiya Nundhirribala, australský neoklasický klavírista Luke Howard a budapešťský symfonický orchestr natočili album Ngulmiya. Mít na to, postavili byste jim ze samého nadšení snad i katedrálu.

I kdybyste slovo zpěvák napsali stokrát za sebou, pořád by to nevyjádřilo nesmírnou hloubku Grantova projevu. I jeho odvahu zanést do popkultury písně unikátního tradičního obřadu Dhumbala (Red Flag), kterým jeho malá aboridžinská komunita Numbulwar z Arnhem Landu uctívá a uchovává v paměti vztahy s makassarskými rybáři z ostrova Sulawesi v Indonésii. Prvními cizinci jaké kdy Aboridžinci ve své historii poznali. Dávno předtím, než k nim dorazili Evropané.

Makassarané k břehům Arnhen Landu připlouvali ve velkých flotilách na lodích s červenými plachatmi po dohodě s Aboridžinci lovit sumýše, nazývané mořské okurky, které na místě zpracovali a následně odváželi prodávat do Číny. Aboridžincům se za to dostalo kovu, tabáku, rýže a látek měnící jejich život. Obchodování a vzájemné styky v letech 1750–1907 významně a navždy ovlivnily také jejich kulturu, jazyk, skalní výtvarné umění a příběhy, kdy energický tanec s červenou vlajkou dodnes připomíná barvu plachet rybářských lodí Makassaranů.

„Dochází nám čas, staří songmani odcházejí a nových nepřibývá. Do těch odlehlých oblastí přicházejí také stále větší civilizační vlivy. Postupně mízí místní dialekty a s nimi příběhy s písněmi. Mladé generaci chceme dokázat, že nad tradiční hudbou a zvyky nemusí lámat hůl a nikdo ji nebude bránit v tom, aby si ji převzala moderně po svém. Myslím si, že Grant všem mladým lidem po celé Austrálii a, doufejme, po celém světě, dokázal, jaké neuvěřitelné věci můžete se starou hudbou dělat, aniž byste jí ublížili,“ vysvětlil producent Anthony Gray potřebu spojit na albu Ngulmiya obřadní tradici s neoklasickou hudbou slavného klavíristy Luke Howarda.

„Jsem songman Red Flag,“ řekl Grant Ngulmiya Nundhirribala hned na začátku světové koncertní premiéry alba na letošním veletrhu Womex v Lisabonu. Ve své podstatě znamená aboridžinský songman to samé, co griot v západní Africe, tedy chodící knihovnu a zpěvník v jednom.

Desítky tisíc let stará aboridžinská kultura je považovaná za pravděpodobně nejstarší nepřetržitou tradici na planetě. A protože nebyla nikdy zapsaná, z generace na generaci se dodnes předává pouze ve formě písní, tanců, příběhů a rituálů, zahrnujících historii, moudrost, duchovní mytologii a společenské zvyklosti. Definují také vztah národa k předkům a povinnosti vůči přírodě a zvířatům. Role vážených zpěváků – tzv. songmanů – proto zůstává naprosto nezastupitelná a na bedrech strážců posvátných písní leží nesmírná zodpovědnost.

Nejde jen o písně samotné, ale o i duchovní propojení, posilování sounáležitosti, identitu národa a hlavně příběhy, jejichž tisíciletou spiritualitu žádný papír nezachytí. Ani žádná jiná média, což je zvlášť patrné, když posloucháte nádherný hlas Granta Nundhirribala a pozorujete jeho gesta. „Během obřadu Red Flag můžete mít připravených třeba sto tanečníků, ale pokud nemáte songmana, nedokázali by se ani postavit,“ přiblížil s nadsázkou svou ceremoniální roli Grant.

Když mu otec předal rodinné písně a příběhy Red Flag, bylo mu jasné, že o ně mládež v původní tradiční formě nebude stát a tak založil rockovou skupinu Yilila, která se zanedlouho proslavila po celé Austrálii, vystupovala s Johnem Butlerem a svůj otisk s albem Manilamanila zanechala i na mezinárodní scéně world music, zatímco doma získala v roce 2005 cenu za skladbu Mijiyanga.

Písně a hudbu z obřadu Grant Nundhirribala zviditelnil i během dlouholeté spolupráce s australskými tanečními a baletními soubory, ale světového  uznání se mu nejspíš dostane až teď s nádherným albem Ngulmiya.

„Když mám husí kůži, cítím, že otec sedí vedle mne,“ tvrdí Grant a o to víc se snaží svým hlasem zasáhnout posluchače. A nejen je: Luke Howard na Womexu přiznal, že když skládal, mohl to dělat jen několik hodin, pak ho prý intenzita té emotivní hudby povznesené Grantovým hlasem přemohla natolik, že musel od klavíru odejít.

„Myslel jsem na to, vzít velmi starou hudbu a proměnit ji v moderní popovou píseň, se kterou se i přes neznalost jazyka ztotožní lidé po celém světě. Je to velmi jednoduchá hudba, přesto z ní Luke udělal něco monumentálního,“ vysekl skladateli poklonu Grant.

Stočlenný budapešťský orchestr sice vystřídá dvacetičlenná smyčcová sekce Janáčkovy filharmonie, i tak se koncert aboridžinského zpěváka doprovázeného synem Nayurryurrem  a Lukem Howardem stane jedním z vrcholů festivalu Colours of Ostrava.

Spustit audio