Nic se nezměnilo

17. květen 2004
Ranní poznámka

Členové Komunistické strany Čech a Moravy se sešli na svém sjezdu. Bez pozorovatelů z jiných stran, zato s kulturními vložkami, volili nového předsedu a místopředsedy. V čele strany zůstal Miroslav Grebeníček.

České Budějovice se o víkendu proměnily ve skanzen revolučních tradic. Městem zněla Internacionála, lidé se oslovovali soudružko a soudruhu, řečníci s mikrofonem vykřikovali zakonzervovaná hesla o vykořisťovatelích. Tomu všemu přihlíželi soudruzi z Číny, Vietnamu, Kuby či Severní Koreje, zemí, které odmítají zprávy o potlačování lidských práv a kde člověk v područí moci není svébytnou jednotkou, ale nástrojem k práci pro stát. Komunisté na svém sjezdu nešetřili svou demagogií a haněním zastánců jiných politických a myšlenkových proudů, stejně jako to dělají ortodoxní vyznavači proudů militantně náboženských. Komunismus vůbec připomíná náboženství - se svými nevyvratitelnými pravdami, se svou až bezhlavou poslušností a s čarodějnickými procesy. A ať zástupci strany tvrdí, co chtějí, maličká, téměř kosmetická úprava v jejím názvu hovoří o opaku. Od minulosti se nedistancují, o čemž svědčí například právě návštěva delegací spřátelených zemí socialistického svazku. Sobota sice znamenala náznak rebelství a voláním po novém předsedovi dalo jedno křídlo najevo, že by už chtělo ze starého proudu vystoupit, ale konečný výsledek hlasování, byť velmi těsný, jen utvrdil zdravé jádro v jeho síle. Odbojní soudruzi teď mají dvě možnosti - vystoupit a založit stranu novou nebo zůstat pod křídly staronového předsedy a podvolit se. Frakce a jiný názor se u komunistů nenosí.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová