Nic se nezměnilo

České Budějovice se o víkendu proměnily ve skanzen revolučních tradic. Městem zněla Internacionála, lidé se oslovovali soudružko a soudruhu, řečníci s mikrofonem vykřikovali zakonzervovaná hesla o vykořisťovatelích. Tomu všemu přihlíželi soudruzi z Číny, Vietnamu, Kuby či Severní Koreje, zemí, které odmítají zprávy o potlačování lidských práv a kde člověk v područí moci není svébytnou jednotkou, ale nástrojem k práci pro stát. Komunisté na svém sjezdu nešetřili svou demagogií a haněním zastánců jiných politických a myšlenkových proudů, stejně jako to dělají ortodoxní vyznavači proudů militantně náboženských. Komunismus vůbec připomíná náboženství - se svými nevyvratitelnými pravdami, se svou až bezhlavou poslušností a s čarodějnickými procesy. A ať zástupci strany tvrdí, co chtějí, maličká, téměř kosmetická úprava v jejím názvu hovoří o opaku. Od minulosti se nedistancují, o čemž svědčí například právě návštěva delegací spřátelených zemí socialistického svazku. Sobota sice znamenala náznak rebelství a voláním po novém předsedovi dalo jedno křídlo najevo, že by už chtělo ze starého proudu vystoupit, ale konečný výsledek hlasování, byť velmi těsný, jen utvrdil zdravé jádro v jeho síle. Odbojní soudruzi teď mají dvě možnosti - vystoupit a založit stranu novou nebo zůstat pod křídly staronového předsedy a podvolit se. Frakce a jiný názor se u komunistů nenosí.