Ostravská devadesátka: Seriál o lidech, kteří se zapsali do rozhlasové historie
Jaromír Šlosar. Básník, kterého proslavila rozhlasová podoba Lovů beze zbraní
Narodil se osmý srpnový den roku 1953 ve Václavovicích, kde žije dodnes. Básník Jaromír Šlosar miluje přírodu a ta voní i v jeho sbírkách Strážkyně pokladu, Cesta jako marijánka, Choditi stříbro nebo Zelené peří. Kdy ale vstoupil poprvé do ostravského rozhlasu?
„Do rozhlasu jsem přišel v roce 1984, třebaže s rozhlasem jsem spolupracoval od začátku 70. let. Dokonce první moje básnička, která byla publikovaná, tak byla uveřejněna v rozhlase někdy na začátku 70. let v pásmu Jazz a poezie,“ vzpomíná v úvodu rozhovoru Jaromír Šlosar.
Před rozhlasem pracoval také v dětském domově, kde ho objevila jeho pozdější rozhlasová kolegyně Věra Dvorská z vysílání pro děti a mládež. Jaromír Šlosar působil v letech 1984-1998 v literární redakci Českého rozhlasu Ostrava nejprve jako redaktor, a později jako vedoucí redakce.
Mimo jiné připravoval rozhlasové cykly Studánky, s podtitulem Obrázky soudobé lidové výtvarné kultury, nebo cyklus Beskydy. Proslavená však byla zejména rozhlasová podoba Lovů beze zbraní, které později dostaly jiný název.
„Nejprve byly Lovy beze zbraní, jenomže Jarda Müller byl marod a ta tíha byla potom na mých bedrech. A bylo by hloupé použít název Lovy beze zbraní, takže kolegyně Helena Berková přišla s nápadem udělat Lovy slovy. Zase tam byli hosté, ať už třeba ornitologové, za kterými jsme pravidelně vyjížděli,“ říká také v rozhovoru Šlosar.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
