Normální město

Život nám občas přináší zvláštní překvapení a nečekané změny. A tak se stalo, že jsem jednoho dne oznámila svým přátelům a známým, že se budu stěhovat do Ostravy. Překvapilo mě, že reakce všech byla úplně stejná - vytřeštěné oči, spadlá čelist a otázka: Proboha, proč?! Připadala jsem si, jako bych jim právě oznámila, že odjíždím na Mars. Vždyť Ostrava je úplně normální město, jsou tam lidé jako my, žádné příšery. Mají tam školy, úřady, kina i divadla, namítala jsem. Ano, je pravda, že dlouhá léta měla Ostrava pověst černé hornické bašty, ale z toho přídomku už mnoho nezbylo. Třeba ovzduší je v Praze rozhodně horší než na Ostravsku. Co dál - památky. Ano, Ostrava sice nemá klasické historické centrum s malebnými uličkami a fotogenickými náměstíčky, ale i tady by se zajímavých staveb a pozoruhodných míst dalo napočítat bezpočet. Jenomže nejsou hned na ráně, člověk je musí hledat. Ale aby to nevypadalo, že se snažím Ostravákům za každou cenu lichotit, musím přiznat, že za tu krátkou dobu, co v Ostravě bydlím, jsem se setkala i s věcmi, které přinejmenším vyvolaly můj údiv. Dokážu pochopit, že celý život v tomto městě začíná mnohem dříve než v Praze. Spousta lidí pracuje na směny, tak se není co divit. Ale přesto, když jsme si v sobotu - bylo krátce po desáté - chtěli koupit noviny, zjistili jsme, že místní trafika má otevřeno od šesti do deseti. Pět minut po desáté už bylo pozdě. Další věc, která nás překvapila o něco víc, byla poznámka uvedená v přihlášce, kterou jsme vyplňovali našim dětem do mateřské školy. Pokud si děti nevyzvedneme do šestnácti hodin, bude přivolána policie, která je odveze do dětského domova, kde zůstanou do následujícího dne. Vedení školky nás ujistilo, že se jedná jen o právní formulaci a že ve skutečnosti se něco takového ještě nikdy nestalo. Ale pro jistotu své děti raději vyzvedáváme mnohem dříve, než by jim něco podobného hrozilo. Přece jen - kdoví. Jiný kraj, jiný mrav. Ale celkově mohu říct, že v Ostravě se dá žít úplně stejně dobře jako kdekoliv jinde. Hlavně být zdravý, mít kolem sebe milující rodinu, hodné lidi, s kterými si dobře rozumíte a pokud možno i dobrou práci. A to, jestli žijete v Ostravě nebo na druhém konci světa, nemá na to příliš velký vliv.