Nosy dolů

Fotbalisté Baníku opět pobláznili celý region. Do nového ročníku nejvyšší soutěže vykročili opravdu parádně. Čtyři výhry, jedna remíza a zatím velmi lichotivé druhé místo v neúplné tabulce. Výborných výkonů už si všimli i fanoušci, kteří chodí na Bazaly ve výrazně větším počtu a jsou pomyslným dvanáctým hráčem týmu. Prakticky každému z nich se vybavují tři roky staré vzpomínky na slavnou sezónu, ve které se Baník po dlouhých letech stal mistrem ligy.

O to větší zklamání přineslo vyřazení v Českomoravském fotbalovém poháru. Baník ve středu jako jediný prvoligový tým neuspěl a jeho krach způsobil škodolibou radost soupeřů. Není divu, prohrát s třetiligovým celkem, to je opravdová lahůdka. Při vší úctě k přemožitelům z Frýdku-Místku je jasné, že Baník tam měl vyhrát třeba i s B-týmem. Podle mého názoru šlo o ukázkové podcenění soupeře. Trenéra Večeřu z toho vinit nelze, ten před tímto neblahým jevem důrazně varoval. Jeho svěřenci ale na něj nedali a do deštivého zápasu šli s hlavami v oblacích. A zaslouženě dopadli zpátky na tvrdou zem. Po pravdě řečeno, podobná překvapení ke sportu patří a jsou jeho kořením. Na to ale baníkovský fanda moc neuslyší. Nezbývá mu než věřit, že pohárový šok je fackou, která jeho milovanému týmu nakonec prospěje.

Pevně taky doufám, že z baníkovského fiaska si nevezme příklad náš reprezentační celek. Zítra hraje kvalifikační zápas na hřišti San Marina. V Evropě se jen těžko hledá horší národní tým. Řeči o jasné výhře ať klidně vedou fandové. Hráčům by rozhodně neuškodila správná dávka pokory. Bez ní by mohli utrpět mezinárodní ostudu.