Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – červen 2025

Základním zdrojem nových nahrávek pro autora tohoto pořadu zůstává platforma Transglobal World Music Chart, které je už léta členem. Už jen pohled na měsíční žebříčky dokazuje, jak zeměpisně a kulturně pestrá je dnes world music, ale protože k nám neproudí běžnými kanály a zůstává pod rozlišovací schopnosti mainstreamových médií, velmi často o některých albech nemáme ani tušení. Žebříček také občas dokáže pořádně překvapit, to, když se v něm objeví nahrávka skupiny, o které jste si po deseti letech mlčení  začali myslet, že cestu do studia už snad nikdy nenajde. Řeč je o finské skupině Värttinä a novém albu Kyly. Inspiraci jako obvykle našla v Karélii, k tématu skladby Maaruska se ale zpěvačky dostali v malé vesnici ve středu Finska, kam je pozvali zahrát a kde se o ně staraly ženy z Ukrajiny, které tu našly přechodný domov. „To nám připomnělo Finy nucené utéct z Karélie během jejího napadení Sovětským svazem v letech 1939-1940. Mnoho členů skupiny pochází z evakuovaných rodin, které v Karélii přišly o domov nebo ztratili své blízké,“ napsala ke skladbě skupina Värttinä.

Pokud znáte židovskou píseň Hava Nagila, tak víte, že když skončí, připadáte si, jako byste protančili celou noc. Neobejde se bez ní snad žádná izraelská svatba, a protože skupina Red Baraat je na ně v newyorském Brooklynu doslova specialistou a přání svatebčanů je pro ni rozkazem, na požádání Hava Nagila na jedné zahrála a ke všemu protáhla na dvacet minut. No co, alespoň bylo veselo, řeknete si, jenomže nezapomeňte, že se jedná o divočáky vedené hráčem na buben dhol Sunny Jainem z Pandžábu zatápějící už léta pod kotlem výbušnou směsí pandžábské bhangry, indické pochodové hudby, hip hopu, jazzu a na vizitkách mají napsáno koncertní zabijáci. Zážitek ze svatby nedal Red Baraat spát, a tak se k židovské písni ve studiu vrátili. Samozřejmě po svém, ve strhující verzi s pákistánským raperem SMK a qawwali zpěváky Bakshi Brothers a pod názvem Bhangra Rangeela s ní otevřeli stejnojmenné nové album.

V době, kdy skrze války, klimatické změny a politiku „vdechujeme hrůzu a vydechujeme strach“ není těžké podlehnout lžím a pravdám, které se za pravdu pouze vydávají. Dennodenně se na nás valí zprávy a informace, kterým přestáváme uvěřit a rozumět, ať už pro jejich reálnou strašlivost nebo totální absurditu. Propadáme obavám, skepsi, emoční agresi, nedůvěře a dříve nemyslitelné potřebě hledat i v těch nejšílenějších konspiračních bludech kus normálnosti. Až patologicky sledujeme špatné zprávy a dobrovolně se tak vzdáváme víry, že dobré časy se znovu vrátí. Podle americké černošské písničkářky Valerie June k tomu určitě dojde, předtím ale musíme vystoupit z klece beznadějnosti a přijmout ověřenou radu, že na konci každého tunelu je vždycky světlo, které bychom však namísto temných myšlenek měli očekávat s radostí a pozitivismem. Proto nás na novém albu Owls, Omens and Oracles vyzývá, abychom žili v pravdě, nesnažili se vyleštit rez a zakrývat světlo.

Třiačtyřicetiletá rodačka z Tennessee prý patří k potomkům, kteří z mnoha důvodů vymysleli blues, takže nad její americanou proto slunce občas nesvítí, tentokrát ovšem vyzývá k radostné oslavě života a lásky, pro kterou, když je třeba, musíme přeplavat i tisíc oceánů.

Však víte, co se říká: vstoupit do jedné řeky není vždycky ten nejlepší nápad, protože by vám také mohlo dojít štěstí. Tohle rčení ale evidentně neplatí pro kanadského kytaristu Adriana Raso a rumunskou romskou dechovku Fanfare Ciocarlia. Jejich opětovné spojení má na novém albu The Devil Rides Again k běžnému opakování hodně daleko. Jiskří to mezi nimi jako by se potkali poprvé. Zestárli o jedenáct let a kohoutí fázi, kdo dokáže zahrát lépe a rychleji, už nemají zapotřebí, takže ji přeskočili a raději se věnují tomu, jak kytaristovy autorské skladby prošpikovat muzikantskými nápady a ty převzaté proměnit do podoby, kterou by málokdo čekal, na což jsou Romové ale snad největšími experty na světě.

Album The Devil Rides Again! už není pouze o rychlosti, přestože ubrzdit dechovku Fanfare Ciocarlia dalo i tentokrát asi práci, Adrian Raso na to šel ale chytře: nalákal je třeba na gypsy swing legendárního francouzského kytaristy Django Reinhardta, před jehož skladbou Blue Drag museli i Fanfare Ciocarlia v úctě zvolnit a za odměnu se vzápětí mohli zase pustit do své obvyklé střemhlavosti. A vůbec klobouk dolů před nimi, tenhle návrat se jim fakt povedl. Stejně jako sázka na hit Jolene od Dolly Parton.