Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – červenec 2018

Během spektakulárního koncertního show Les Tambours de Brazza neboli Bubeníků z Brazzaville, korigujete své představy o bubenickém umění a tanci, což zpívající akrobatičtí hráči na bubny ngona dokážou provádět současně. Vše od roku 1991 za obří baterií bicích řídí Emile Biayenda a desetičlennou skupinu z Republiky Kongo, věnující se rituálním bubenickým obřadům, proměnil ve vyhledávanou světovou koncertní atrakci. Dosud nelehko přenosnou na alba, to každý chápal. Album Kongo mu jde napřed: v novém představení Kikulu (Návrat domů) totiž přibylo zpívaných skladeb, slyšíme také elektrickou kytaru a vokály reagující na rytmické výzvy.

Není lepšího důkazu k přesvědčení, že v hudbě se odráží prostředí, ve kterém je vytvořena, než poslouchat tu z Bretaně, keltského regionu ležícího na západě Francie. Tamní úctyhodné hudební tradice zahrnují celonoční taneční slavnosti festou noz s velmi specifickými rytmickými zpěvy kan-ha-diskan a baladami gwerz.

Hudba ze zapadlých vesnic: Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – červen 2018

• Upravit
• Smazat

Pořad Hudba ze zapadlých vesnic vám každý měsíc přináší novinky ze scény world music a folku. V květnovém vydání uslyšíte malijského kytaristu Sama Tourého, sámijskou skupinu Solju, americkou dvojici A Hawk and A Hacksaw, sbor The Mystery Of The Bulgarian Voices  se zpěvačkou Lisou Gerrard a pražskou skupinu BraAgas.

Ke světové slávě přivedli bretonskou hudbu Alan Stivell, kytarista Dan Ar Braz, legendární bretonský zpěvák Yann-Fañch Kemener nebo klarinetista Erik Marchand. A když Yann Tiersen složil rockové oratorium Dust Lane, nikdo nepochyboval, že se na jeho majestátnosti podepsal jeho dlouholetý domov, bretonský ostrov Ouessant. S Tiersenovou otevřeností novotám rezonuje hudba původně tradičního zpěváka Deneze Prigenta, dnes skladatele vnímajícího elektroniku jako invenční vklad. Jeho rozpínavé kompozice v duchu nenapodobitelné, jinde nedosažitelné bretonské magičnosti, dál táhnou akustické nástroje, svému pánu – Prigentově hlasu – však slouží po boku kláves a syntezátorů.

Tiersen s Prigentem k sobě mají blízko: oba ve své tvorbě pracují s melancholií a nebojí se žádat o přízeň široké publikum, což je i případ Prigentova nového alba Mil Hent (Tisíc cest), s hostujícím klavíristou Tiersenem.

Co si představit pod tradiční hudbou ze severovýchodního Londýna odtajňuje na novém albu Seven Sisters sedmičlenná skupina Don Kipper, jako by od počátku naprogramovaná na tanečně pohlcující odraz multikulturního Londýna. Klezmer, Středomoří, řecké rembetiko, turecké rytmické vypalovačky nebo tesklivý romský pláč, to vše ke skupině patří.

Sousou & Maher Cissoko – švédsko-senegalská hudba zrozená z lásky. Dutá romantická fráze má ale zdravé jádro: když otec Soussou, rodák z jihošvédského Skåne, na kursech gambijského hráče na koru Alagie Mbye propadl západoafrické hudbě, v porodnici nad křestním jménem dcery nezaváhal. Ani později, když mu v sedmnácti letech oznámila, že odjíždí na pozvání slavného griota Sola Cissokho  do senegalského regionu Casamanche učit se hrát na koru. Setkání s jeho bratrem Maherem vyústilo v manželství a dnes respektovanou dvojici, sbírající ve Švédsku jednu cenu za druhou.

Kiran Ahluwalia: Oslava rozdílnosti

• Upravit
• Smazat

„Na Zemi dnes žije sedm miliard lidí a každý má svou vlastní jedinečnou životní perspektivu a soubor zkušeností. Pro mne to znamená, že existuje sedm miliard unikátních způsobů, jak interpretovat život,“ vysvětlila kanadská zpěvačka indického původu Kiran Ahluwalia, proč nové album 7 Billion pojala jako oslavu naší rozdílnosti.

Dosavadní melodický afrofunk podpořený nadupanou kapelou, nechali manželé na novém akustickém albu Made Of Music odpočinout. Vystačí si sami: pouze s hlasy, korou, kytarou a perkusemi. Zpívají francouzsky, anglicky, švédsky a v jazyku bambara: dost často o lásce, tlumí ale i předsudky a sdílejí úctu k Cheikhu Ibrahimu Fallovi, zakladateli bratrstva Baye Fall, jedné z významných odnoží  mouridismu, tedy senegalské formy islámského súfismu, podřízené heslu: „Pracuj jako bys měl žít navěky a modli se, jako bys měl zítra zemřít.“

Kdo si myslí, že hudba z okruhu spolupracovníků Anthony Braxtona a Johna Zorna musí nutně stát mimo zónu odvazové zábavy, nechť přiloží ucho k nahrávkám newyorské skupiny Bombay Rickey, doporučené všem hudebním dobrodruhům. Takových před nimi bylo, řeknete si zprvu u směsi Bollywoodu, indických rag, kytarového surfu, psychedelického jazzu, peruánské cumbie a melodií spaghetti westernů. Pak se ozve operní hlas akordeonistky Kamala Sankaram a musíte se štípnout, jestli se vám to jen nezdá. Dobrá, prozradíme tajemství: Bombay Rickey začínali s covery skladeb nedostižné peruánské zpěvačky Yma Sumac s rozsahem pěti oktáv a když je později popadl nadžánrový hudební amok, Kamala s hlasem čarovat nepřestala.