Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – prosinec 2022

The Elephant Sessions pocházejí ze skotské vysočiny a slyšeli jsme je na Colours of Ostrava, takže dobře víme, že mandolinista Alasdair Taylor předvádí takové kusy, až se zavrtáte do židle, rytmická sekce by mohla z fleku nastoupit k rockerům a houslista Euan Smillie si vyloženě koleduje o rozšlapání nástroje od závidějících kolegů. I na novém a znovu fantastickém albu For The Night čtveřice připomíná jak impozantně a zřetelně formuluje moderní podobu skotské tradiční hudby, která si s nimi nepřestává hýčkat taneční adrenalin a vztah k silným melodiím.

Dnes tolik oblíbený anatolský rock jsme v tomto pořadu rozebrali od shora dolů, ale rozhodnout se pro tu nejlepší skupinu nebylo nikdy snadné. Každá měla něco do sebe. A pak se objevila v německém Hamburku narozená turecká zpěvačka a hráčka na loutnu bağlama Derya Yıldırım a dál nebylo o čem přemýšlet. Přestože s mezinárodní skupinou Grup Şimşek neprozkoumávají nová území a zůstávají zakotveni v 70. letech, jejich psychedelický anatolský rock doslova elektrizuje rytmy a sugestivním zvukem, kterým se od zbytku scény naprosto odlišují. „Nevidíme se jako turecká kapela – texty jsou sice zásadně turecké, ale naše hudba hranice anatolského rocku překračuje,“ tvrdí Derya, které po boku vedle francouských muzikantů stojí britská bubenice, skladatelka soudobé hudby a hráčka na marimbu Greta Eacott. A není bez zajímavosti, že na spoustě nových skladeb Dery spolupracovala také s tureckou spisovatelkou Duygu Ağal žijící v Berlíně.

Nové album DOST 2 v mnohém navazuje na „jedničku“ z roku 2021, nárůst melancholie ale nepřeslechneme, za což nejspíš může natáčení během covidu. Snad proto pro obě alba Derya zvolila název Dost, cosi jako přítel, kamarád, bratr, sestra a ještě prý mnohem víc. Zkrátka spojení udržující náš život smysluplným, tolerantním a plným lásky.

S hrůzami spojenými s koloniální a otrokářskou érou dnes už nic neuděláme, některé historické hříchy zkrátka odčinit nelze. Jako memento si je připomínat, vyvodit z nich důsledky a postarat se o to, aby se už nic podobného nemohlo nikdy stát, v liských silách ovšem je. Angolsko-portugalský elektroproducent Pedro Coquenão po celém světě proslavený pod jménem Batida na novém albu Neon Colonialismo nabízí podle jeho slov hudbu „určenou k tanci, přemýšlení a pravděpodobně také k úsměvu“ a duchy portugalského kolonialismu vyvolává málem lyricky. Když ve videoklipu provází Lisabonem producenta Potého ze Svaté Lucie, zavede ho k Památníku objevitelů (Padrão dos Descobrimentos): monumentální připomínce slavných mořeplavců a počátku objevů nových světů, nicméně také obchodu s otroky. „Mohl bych mluvit o novém blýskavém Lisabonu, ale o to nejde. Krásu přirozeného světla města doceníte pouze s poznáním historie,“ upozornil Batida. V deseti skladbách alba se vydal napříč lusofonním světem a skoro do každé pozval jiného hosta. Třeba bezmála osmdesátiletou legendární zpěvačku Lia de Itamaracá z brazilského státu Pernambuco. Většinu života prožila na ostrově Itamaracá a dnes je považována za ikonu hudebního stylu a kruhového tance ciranda s kořeny v Africe, jinak po staletí symbolu žen rybářů čekající na své muže, až se vrátí z moře.

Nová Guinea, druhý největší ostrov na světě ležící zhruba 150 kilometrů od Austrálie, je rozdělený na dva státy: na východě se rozkládá Indonésie a na západě Papua Nová Guinea, odkud pochází světově proslulý zpěvák George Telek. Dlouho o něm nebylo slyšet a mohla za to těžká nemoc, ze které se úspěšně vyléčil a vzápětí vydal album Kambek (I Lilikun Mulai), což v překladu znamená návrat.

Přestože se křesťanští misionáři snažili původní původní kultury vymítit, jako jinde se jim to nikdy nepodařilo a s příchodem kytar a ukulele z Havaje a Filipín se tradiční hudba volně překlopila do 20. století a Telek přijal za své rock s popem. Až tak mimořádným způsobem, že mu v roce 2000 na svém labelu Real World vydal Peter Gabriel výtečné album Serious Tam. V minulosti spolupracoval s australskou skupinou Not Drowning, Waving, se kterou získal nejvyšší australskou hudební cenu ARIA Music, a britská královna mu za propagaci papuánské tradiční hudby udělila Řád britského impéria. Album Sir George Telek natočil se členy své bývalé skupiny Painim Wok ve víře v ozdravné účinky hudby.

Papua Nová Guinea získala nezávislost na Austrálii v roce 1975 a teprve tehdy se několik národů žijících v deštných pralesech dostalo do kontaktu s civilizací. Vetšina obyvatel mluvící až osmi stovkami dialektů nadále žije v odlehlých vesnicích bez přístupu k elektřině, tekoucí vodě nebo zdravotní péči. A co je hlavní, postrádá základní vzdělání. Přestože vyznávají křesťanství, Papua Nová Guinea je neblaze proslulá praktikováním animistickými hony na čarodějnice končící často lynčováním nebo smrtí a vysokou mírou sexuálního násilí na ženách. Proto Telek album otevírá tesklivou baladou Noken Paitim Meri (No Violence Against Women) upozorňující místní muže, že domácí násilí je za každých okolností odporné a nepřijatelné.