Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – srpen 2025

How are you je běžná fráze, se kterou v zahraničí lidé běžně začínají setkání a prolomují s ní ledy. U nás, hned po podání rukou nejčastěji zase rádi přecházíme k počasí. Určitě to znáte: stojíte před někým cizím, nevíte, jak začít rozhovor, a tak spustíte o počasí. Podle estonského Dua Ruut na tom není nic špatného, protože ne každý má pořád chuť na nějaké hluboké povídání. Někdy prý stačí mluvit o něčem docela obyčejném a budete se u toho cítit daleko příjemněji. To, že nové album nese název Ilmateade, tedy Předpověď počasí, ale neznamená, že s námi zpívající hráčky na citeru kannele Ann-Lisett Rebane a Katariina Kivi vedou povrchní konverzaci. Z meteorologického zarámování skladeb jim vychází přemýšlení, jak počasí odjakživa ovlivňuje život Estonců v zemi, kde polovinu území tvoří lesy. „Počasí bylo pro naše předky vždy důležitým tématem. Představovalo život nebo smrt, mít hojnost jídla nebo hlad,“ uvedlo Duo Ruut.

Dvě Seveřanky na albu znovu ohromují sympatičností, hlasy, a především hrou na citeru kannele, kdy stojí proti sobě, používají prsty nebo paličky, po strunách přejíždějí smyčcem a korpus nástroje proměnily v perkuse. Hrají synchronizovaně nebo sólově, aby se v melodiích a rytmech, podobně jako minimalisté, ve smyčce nakonec sešly. Nepotřebují elektroniku a vše co je napadne, považují za prostředek k dosažení ideálního doprovodu pro své v jádru křehké písně, v nichž se odráží žánrová pestrost a pocit, že s citerou, zdrojem jejich jedinečné původní hudby, mohou nakládat svobodně. V textech, v nichž trvají na rodném jazyku, se ovšem opory lidové poezie a písní runo nevzdávají: v nich se už citace estonských tradic a moderny přirozeně protínají. Na album Ilmateade už využily možností studia, jemnou elektroniku a přizvaly si několik hostů, aby skrze lidovou poezii mohly vést ještě intenzivnější metaforický dialog s přírodou, počasím a nacházet přitom úkryt před civilizační bouří. A pokud byste chtěli slyšet, jak to Duo Ruut dokáží naživo, máte příležitost 10. září v Praze.

Letošní léto patří ve španělské Andalusii oslavám 75. narozenin nejikoničtějšího flamenkového zpěváka všech dob Camaróna de la Isly, který v pouhých dvaačtyřiceti letech zemřel 2. července 1992 v barcelonské nemocnici na rakovinu. Zatím nejmasovější akce proběhla v Madridu na náměstí Puerta del So, kde zpěvačka Judeline a kytarista Yerai Cortés před mnoha tisícovým nadšeným davem představili skladbu Un puente por la bahía, la Cruz del Campo. Nechali se inspirovat Camarónovým dosud nevydaným studiovým prozpěvováním „nikdy neopustím Cruzcampo, nikdy se nerozloučím s Cruzcampem“ a protože velkolepou poctu, které se zúčastnily taneční a vokální flamenkové soubory sponzoroval sevillský pivovar Cruzcampo, je jasné, o čem Camarón kdysi zpíval. A videoklip dokazuje, že dojatá z moderní verze původní buleríe byla na náměstí také jeho manželka a dvě dcery.

„Když jsem dozpívala píseň Hacernos Así, rozplakala jsem se a se mnou všichni ve studiu,“ přiblížila mexická trans zpěvačka Luisa Almaguer atmosféru vzniku nového alba Bahidorá, které Africa Express natáčel v s tamními umělci v Mexiku za účasti obvyklé mezinárodní sestavy. Podle Damona Albarna jeden z nejunikátnějších a nejúchvatnějších hlasů, jaké kdy slyšel, patří velké osobnosti mexické nezávislé scény, a hlavně díky ní se album nepochybně zařadí k letošním hudebním událostem. Poslechněte si Luisu Almaguer při zpěvu emotivní a hluboce osobní meditace o trans lidech ve videoklipu a na konci se nechte dojmout stejně jako hudebníci ve studiu.

Zneužití lidové hudby pro ideologické cíle je téma rezonující v posledním století skoro celou Evropou, takže by nás aktuální dění na Slovensku ohledně folklóru nemělo překvapit a přesto překvapuje, především z toho důvodu, že tuhle propagandistickou kartu ještě dnes dokáže někdo vytáhnout. Zpěvačka Dorota Nvotová na novém epíčku Lazy vyšlém na labelu Slnko Records ale nereflektuje pouze stav, kdy na sebe i nejméně pravděpodobní lidé navlékají lidové kroje, pět skladeb považuje hlavně za uměleckou zprávu o stavu země a zdroj zamyšlení pro posluchače. Nejpronikavěji a nejmrazivěji ve skladbě Slovenská ľudová tieseň doplněné mimořádně působivým videoklipem, poskládaným režisérem Markem Šulíkem z archivních záběrů.