Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – září 2022

To vás takhle jednou kamarádka, docela hodně slavná zpěvačka Lady Nade, požádá, abyste jí dělala předskokanku na turné, a když skončí, nikdo nemluví o ní, ale o vás. Až tak velký dojem na Brity milují stále víc americanu poslední dobou zanechala songwriterka Simeon Hammond Dallas. Jako buskerka procestovala celou Evropu a dodnes ji můžete vidět s akustickou kytarou hrát na ulici londýnské čtvrti Camden Town. Pro svůj silný hlas a směs folku, soulu a blues je řazena mezi deset nejlepších černošských countryových umělkyň Británie a potvrzuje to i její čerstvé epíčko Make It Romantic.

Svět se řítí z jednoho průšvihu do druhého, ale jeden pevný bod ve vesmíru podle zpěvačky, skladatelky a producentky Gaby Moreno přece jenom zbývá: hudba. Držitelka Grammy a aktivní spolupracovnice UNICEFF sice chápe, že jde o velmi osobní pohled, matka s babičkou ji ale odmalička vštěpovaly, aby nikdy nebrala za samozřejmost to, co ji život dal a jestliže se může věnovat hudbě přinášející lidem radost, měla by každé ráno za takovou příležitost poděkovat. „Nejsem věřící, přesto mám vždycky chuť pokleknout a modlit se s vděkem za zázrak, že mohu žít a skrze hudbu s lidmi sdílet své pocity,“ uvedla Gaby a zpívá o tom, že nikdy nevíme, co přijde, ani co se skrývá za zatáčkou. Odhaluje tím zároveň ústřední téma nového alba Alegoría: život je příliš krátký na to, abychom si ho někým nechali zkazit, přestože na smutek máme plné právo.

Gaby Moreno, která 1. října vystoupí v pražském Jazzdocku, si pohrává s americanou, nicméně s hrdostí na své latinsko americké kořeny. Žije už před dvacet let v Los Angeles, guatemalský pas by za ten americký prý ale nikdy nevyměnila. Angličtinu střídá se španělštinou a na komunitu Latinos nedá dopustit, protentokrát ovšem cítila, že ze sebe občas potřebuje upustit i bluesrockovou páru. Což byla voda na mlýn pro některé muzikanty, kteří ji album pomáhali natáčet. Třeba pro slavné kytaristy Marca Ribotta a Davída Garza, mandolínistu Chrise Thileho nebo jazzového varhaníka Larryho Goldingse.

Intenzivnější nářek pro Matku zemi abyste letos pohledali, a to vám může být jihoindická karnatická hudba vzdálená sebevíc, i když o tu v pravém slova smyslu na albu Home ve skutečnosti nejde. Indická zpěvačka Sushma Soma žijící natrvalo v Singapuru totiž do na vokálech a rytmech založených rag vložila mnoho moderních prvků a tradiční nástroje občas doplňují západní smyčce, kytary, samply a ve skladbě Natura zpěvačku doprovází hráč na hang Manu Delago. Sushma se nechala inspirovat oscarovým dokumentárním filmem My Octopus Teacher a verši tamilského básníka Subramanya Bharatiho uvažujícího o sobě, jako součásti každého zvířete toulajícího se po Matce zemi.

„Album vzniklo jako introspekce mého vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Když jsem četla o tom, s jakou krutostí se zvířata setkávají po celém světě, zdrtilo mě to. Gorily bojující o své bezpečí uprostřed války, pytláctví v Kongu a mizení původních rostlin a živočichů mě znepokojovaly, ale uvědomila jsem si, že sama moje existence je pro planetu přítěží, protože každodenně stojím před rozhodnutím, jak přestat plýtvat zdroji. Ať už plasty nebo používáním klimatizace. Album je proto holdem ekosystému, který sdílíme, a zoufalou prosbou, abychom náš domov zachránili, než bude pozdě,“ uvedla zpěvačka Sushma Soma, které na albu Home s produkcí pomohl cenami ověnčený slavný indický zpěvák Aditya Prakash. Prvotním impulsem se pro Sushmu stala zpráva o smrti slonice, které někdo podsunul ananas naplněný petardami. Meditativní skladba The Elephant's Funeral je pak emotivním vyjádřením srdceryvné bolesti střídané vztekem nad lidskou krutostí. Žalostné vyznění podtrhuje působivý troubivý zvuk jihoindického dechového, hoboji podobného nástroje nadaswaram připomínající sloní troubení.