Nový most

Situace kolem mostu v Bohumíně trochu připomíná pohádku Pyšná princezna, kdy král říká slavnou větu: Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Zpočátku vše vypadalo, že most skutečně otevřou. Všem novinářům poslali pozvánky, pak zjistili, že se nic otvírat nebude a zase posílali omluvné e-maily. Vše se měnilo z hodiny na hodinu. I jinak mediálně otrlý starosta Petr Vícha přiznal, že je to absurdní situace. Hlavně proto, že nikdo na úřadě pořádně nevěděl, proč se stavba za stovky milionů korun nezprovozní. Věděli to ale ve stovkách kilometrů vzdálené Praze na ministerstvu vnitra. Jejich mluvčí mi řekla, že polská strana nestihla dokončit dopravní značení pro kamiony, které je mělo navádět k novému přechodu. Jsem tolerantní a jako člověk žijící na vesnici chápu, že na stavbě mohou vzniknout nečekané komplikace. Nechápu jinou věc - neznalosti diplomatů. Na důvody jsem se totiž ptala i na polském konzulátu v Ostravě. Tam se mi dušovali, že vůbec netuší, proč most neotevřou. V té době už naše ministerstvo důvod znalo. Paradox střídá paradox. Role konzulátu podle mě není jen v tom, aby pořádal rauty a tvářil se, jaké máme dobré sousedské vztahy. Ty se prokáží právě v kritických situacích a příběh s mostem do této kategorie určitě spadá. Vždyť v ulicích Bohumína jsem od lidí slyšela na adresu Polska nejednu nelichotivou větu. Tím, že polští diplomaté sídlící v centru Ostravy nic nevěděli, jen přilili oleje do ohně. Místo toho, aby česko-polský požár začali hasit.