Nuly a jedničky

Každý vzpomeneme na dobu před pár lety, když pro nás byl internet vzácností - začíná článek studenta Ondřeje Žídka z Gymnázia Vítkov zveřejněný koncem dubna na stránkách regionální přílohy MF Dnes. A já si v tu chvíli uvědomuji, jak jsem starý. Za dob mého studia žádný internet nebyl a počítače byly v plenkách. Nuly a jedničky z tehdy rodícího se světa novodobé komunikace ještě vystupovaly mnohem jasněji než dnes.

Od té doby se ale mnohé změnilo a moderní komunikační technologie se staly součástí běžného života většiny z nás. A to onen počítač ani nemusíte vlastnit. Dokonce ani mobil, který se svými schopnostmi čím dál tím více osobním počítačům blíží. Stopy informačních technologií najdete prakticky všude. V dopravě, na úřadech, u lékaře... V podstatě vše je uloženo v počítačích ve formě nesčetného množství jedniček a nul, které v určitém řazení dávají určitý smysl, jak to před lety kdosi vymyslel. Vše zálohováno papírově. Zatím...

Svým způsobem děsivě pak může vyznít fakt, že na zimním táboře, který jsem letos absolvoval, mělo každé dítě - kromě sněžných prkýnek a dalších potřeb - také mobil a téměř každý vedoucí přenosný počítač. Koneckonců i já tam byl od toho, abych vzdáleným rodičům dělal on-line zpravodajství. Tedy něco jako tábor v přímém přenose.

Ale vraťme se k úvodu. Když jsem na začátku své poznámky zmínil internet a to, že já pamatuji doby, kdy nebyl, ve stejnou chvíli mi z paměti vytanul kreslený vtip, kdy sedí rodinka v jeskyni u ohně a otec vzpomíná: Všechno to začalo, když se zhroutil internet... Ani bych se moc nedivil, kdybychom tak jednou opravdu skončili.