O bacilech

To se potakají dva bacilové a ten jeden vypadá tak nějak divně a tak se ho ten druhý ptá, co že se mu jako stalo, že vůbec nevypadá dobře a ten první bacil na to, že včera cestou v tramvaji chytil nějaký penicilin nebo co. Tak on to je sice vtip, ale na druhé straně velmi pravdivý. V tramvaji člověk chytne v tom pozdním létě a následně v podzimním smrkání a kýchání, kde co. Přes den je teploučko a v noci chladno, a kdo to podcení a večer vysedává venku jenom v tričku, tak to odnese minimálně pořádnou rýmou, nachlazením, do toho chytne pohotově nějaký virus a je to. A pak ty bacily druhý den prská na všechny okolojdoucí, jako by se nic nedělo. Znám spoustu lidí, kteří tramvají nebo autobusem zásadně necestují, protože se bojí, že něco od těch ostatních lidí dostanou. Třeba chřipku, tuberu, blechy a vši. Na druhé straně, když člověk není ve styku s virem, s bacily, s parazity v různém stádiu vývoje, jak proti nim může pak být imunní? Jak má naučit svůj vlastní organizmus se bránit stovkám a tisícům různých baktérií. Takový člověk nemá ve městě mezi ostatními bacilonosiči šanci. A proto jezdím každé ráno do práce zásadně hromadnými dopravními prostředky, abych si to semeniště různých virů pořádně vychutnal. Vždy se postavím tam, kde je nejvíce usmrkaných lidí. Takových těch kýchavců. Jednou jsem si sedl na sedadlo u okna a vedle mě se posadil takový nepěkný nehezký špinavý zarostlý pán, který se nejméně půl roku nemyl a nepřevlékal a ještě mu teklo z nosu jako v vodovodu, a ten nos si utíral do levého rukávu. Jiný by utekl. Řekl jsem si: „To je zkouška ohněm. To musíš vydržet!“ - a představte si, nic jsem od toho nevábně páchnoucího a kýchajícího „houmlesáka“ nechytil, protože jsem vytrénovaný. A jelikož se blíží tradiční podzimní chřipkové období, podzim začíná 23. září, doporučuji všem posluchačům trénovat organismus v období ranní špičky cestováním hromadnými dopravními prostředky křížem krážem městem. A pěkný předposlední letní den přeje Artur Kubica.