O čápovi

Když se před několika léty na zahradě v mém blízkém sousedství zřítilo čapí hnízdo i s třemi čápaty, bylo to smutné podívání pro každého, kdo okolo procházel. Paní, na jejíž zahradě sloup stojí, plakala. Přijeli ochránci přírody a hnízdu udělali nový základ, ten připevnili na sloup, ale od té doby se tady čápi neusídlili. Zakroužili, některý z nich položil na kruh pár větviček a nakonec odletěli. Jakoby tušili, že to místo není bezpečné, udělali si sami od sebe hnízdo na jiném sloupu, a to blíže k loukám a rybníčkům v okolí. Jsou to prostě chytří ptáci a možná právě proto se na ně dívám jakoby na naše ptáky, na něco, co patří lidem v mém blízkém okolí. Jsou to prostě ti naši čápi a přinášejí svým příletem jaro. Už dva týdny chodím s pejskem na procházku okolo jejich hnízda a stále vyhlížím, kdy se už už objeví. V novinách jsem si přečetl nejednu zprávu odněkud z Čech, že čápi už přiletěli už 5. dubna a někde dokonce 30. března, ale k nám pořád ne a ne. Je možné, že my na severu Moravy jsme na tom s teplotou počasí hůře, než v Čechách natož pak v Jižních Čechách, ale je to jenom otázkou několika dnů , kdy ti naši opeřenci přiletí, a kdy se následně z hnízda, tak koncem dubna, začátkem května, přesněji po třiatřiceti dnech sezení na vejcích, začnou vztyčovat hladové hlavičky s černými zobáčky mladých čápat a všude se bude ozývat klapání dospělých a skřehotání těch maličkých. To bude teprve radosti. To bude teprve pozorování, jak se to u Čápů v sousedství hemží a co mají dnes na oběd. Přesto se ale každý rok nějak podvědomě trochu bojím, že ti čápi nepřiletí. A říkám si co bude, když to hnízdo zůstane prázdné po celý rok. Co to může znamenat, co nás třeba čeká. Čáp v hnízdě je pro mě prostě znamení, že ten život jde dál v těch správných kolejích a pravidlech, je pro mě znamením klidu a pohody, jarního vzniku nového života. Čáp je prostě symbolem plodnosti a štěstí a bez něho by to jaro nebylo jarem... No vidíte a právě přiletěl! Pěkný den přeje Artur Kubica.