O času nazbyt

K napsání dnešní poznámky mě inspiroval rozhovor dvou čerstvých maturantů, který jsem tuhle zaslechla cestou do práce. Mezi takovým tím kamarádsky vedeným klevetěním si stačili sdělit, že kvůli letním brigádám nemají skoro na nic čas a že by si snad ani nestačili všimnout, že začaly prázdniny, nebýt právě odstartovaného festivalu Colours of Ostrava.

K úsměvu mě donutil jeden z nich, když vzpomínal na rozlučkový večírek šťastných maturantů. Do čtyř ráno ať jsi doma! Tak prý zněl strohý příkaz jeho rodičů očekávajících návrat rozjuchaného synka, který právě udělal pomyslný krůček přes práh dospělosti. Čekali byste, že hodinu H přetáhl a domů se vplížil potichu o několik ranních hodin později? Ba ne, příběh měl zcela jinou, nečekanou pointu. Studentíci svou veselici skončili kupodivu o dvě hodiny dříve, a tak dotyčnému vznikla jakási časová rezerva. A nač prosím chodit domů dřív, když nemusím, že? Dvě hodiny tedy prostál před domem kamaráda ve filozofické debatě o tom, co bude o a po prázdninách.

Pravdou je, že mnohdy tomu bývá právě naopak. Děti chodí později a zkoušejí trpělivost a smířlivost svých starostlivých rodičů. Čas nečas, vždyť byli taky mladí. Chápu obavy matek a otců, zvláště teď o prázdninách, kdy se při nejrůznějších letně laděných akcích stává čas víceméně relativní veličinou. Vždyť na zábavě, na festivalu či u stolku letní zahrádky tak vesele a hlavně rychle ubíhá.

Přivřeme prosím smířlivěji oko a nechme letní čas trochu volněji plynout. A pokud ho nemáte, udělejte si ho! Jinak se totiž může stát, že se ochudíte o spoustu zážitků. Škoda, že například v úterý si více Ostravanů neudělalo čas na koncert kapely Čechomor, kterým město uvítalo světový šampionát mladých atletů a zároveň předznamenalo smršť tradičního festivalu Colours of Ostrava. Více návštěvníků s několika volnými hodinami nazbyt by totiž onomu podvečeru rozhodně slušelo. I v čase onoho neustávajícího deště.