O cestování

12. červenec 2010
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Už jste kolegům, známým a rodině ukazovali své nové fotografie z dovolené, anebo se teprve chystáte na cesty? A máte už vybraný dopravní prostředek? Někdy by člověk určitě ocenil vynález vzdálené budoucnosti zvaný spisovateli science fiction teleport. Nad tím, co člověk všechno podstoupí, než ulehne na pláž či utrhne první houbu v lese daleko od domova, se zamýšlí Petr Havránek.


0:00
/
0:00

Prázdniny jsou v plném proudu a trošku si odpočinout, na chvíli se zastavit ve zběsilém běhu životem, zaposlouchat se do šumění lesa, či moře a uvědomit si fakt, že jsme naživu, zatouží na chvíli vypnout asi každý pracující člověk.

Nahlédneme proto do tisku, na internetové stránky cestovních kanceláří a začne nám jít z množství nabídek zájezdů a dovolených hlava kolem. U gentlemanů a dam nosících klobouky je zřetelně slyšet trhání švů pokrývky hlavy, jejíž živá náplň roste, plněna hotely pětihvězdičkovými i bezejmennými, chatkami, bungalowy, apartmány, či cenovkami stanů a spacáků a hlavně rozličnými barevnými až křiklavými nápisy jako sleva, akce, last minute, super last minute či hyper super last minute. Zajímavé je, že například ve všech katalozích typicky narazíme na fotky zářivě se smějících a ještě zářivěji opálených klientů na plážích či pózujících v křišťálově průzračném vzduchu alpského vrcholu před vždy dokonalým ubytovacím zařízením. Nakonec si ale člověk přece jen vybere.

Kapitolou číslo dvě je pak způsob, jak se do oné snové destinace dostat. Po silnici, dráhou železného oře, či na křídlech ptáků? Při takové cestě na jih autem k moři sice většinou už narazíme na poměrně kvalitní dálniční síť, ale má to své mouchy, pokud v rodině vlastní řidičský průkaz pouze jedna osoba, je to pořádný nápor na nervy. Při cestě autokarem zase pro změnu nejdříve silně cítíte kolena, vmáčknutá na sedadlo spolujezdce před vámi, pak je cítíte méně, pak přestáváte cítit nohy, v horším případě začínáte cítit nohy někoho jiného a nakonec máte mravenčení z přesezení snad i za uchem, tudíž na dovolenou přijíždíte unavení, jako ze stavby čínské zdi. Do letadla se zase dostanete jen pokud přísně se tvářící ochrance odevzdáte peněženku, hodinky, opasek a málem si vytrhnete i dvě plomby, aby ta kontrolní brána konečně přestala divoce blikat. Na palubě si člověk říká při pohledu z okénka na plápolající tenoučké křídlo, jak dlouho ještě vydrží na létajícím stroji, než se ulomí. Turbulence vám pak spolehlivě připomenou, že vlastníte orgán, který ve vašem břiše poletuje sem a tam, a když pak letadlo klesá, žaludek se zvedá.

Ale asi vždycky je něco za něco, a chvíle volna a pohody na nějakém oblíbeném místě za trochu nepohodlí při cestování rozhodně stojí. Tak pokud se teprve chystáte na svou vysněnou dovolenou, ať vám cesta uběhne co nepříjemněji!

autor: Petr Havránek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.