O ekologii a "hajzlbábách"

O ekologii a ekologických hrozbách slyšíme dnes a denně. Zejména mezi politiky se ekologie stala velice oblíbeným tématem, i když nezřídka o ní mluví, křičí a bijí se v prsa i ti, kteří by na sebe raději vůbec neměli upozorňovat. Celý svět pobavil případ bývalého amerického viceprezidenta Ala Gora, který sice točí filmy o globálním oteplování a hrozící ekologické katastrofě, ve svém domě ale má osm koupelen a vyhřívaná vrata od garáže. I v Čechách máme podobné aférky, i když poněkud menšího kalibru. Například takový šéf Strany Zelených Martin Bursík - nabádá pana prezidenta, aby v Pražském Hradě vyměnil žárovky za ty úsporné, sám ale vlastní dům v centru Prahy, kde sídlí kasino blikající od večera do rána. A že ty blikající žárovky nejsou z řady úsporných, na to vemte jed. Ale paradoxy mezi slovem a skutkem můžeme nacházet i na mnohem nižší, dokonce i té nejnižší úrovni. Onehdá jsem projížděla Rakouskem po dálnici a... zkrátka musela jsem zastavit. K mému velkému úžasu jsem na onom místě objevila turnikety. Člověk vhodil padesát centů, na přístroji se rozsvítila zelená, vypadl lístek a jeho šťastný majitel se konečně mohl odebrat tam, kam potřeboval. Přičemž ten lístek nebyl jen tak ledajaký, byl z kartonu a po straně měl hliníkový proužek s hologramem. Nevím k čemu byl. Možná jsem si ho měla schovat na památku, případně ho využít jako odečitatelnou položku v daňovém přiznání. Co mě ale ještě více pobavilo, že v místnosti, do které jsem měla namířeno, byl nápis, že se zde využívá jakéhosi ekologického způsobu splachování. Vskutku zábavné, když vezmu v potaz, nakolik je asi ekologický onen turniket se semaforem a kartonovými vstupenkami. Kdyby místo něho posadili na židličku nějakou, lidově řečeno "hajzlbábu", rozhodně by lépe udělali. A nejen pro ekologii...