O lásce

1. říjen 2008
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Dnešní poznámka je o lásce. Bude to tedy téma nanejvýš aktuální a příjemné, stejně jako důležité a nadějné.

0:00
/
0:00

Šel jsem brzy ráno do práce s takovým tím obvyklým pocitem, že toho mám hodně a že budu muset pracovat jako divý a to určitě znáte, takže víte, že vás ten den nečeká nic příjemného, ale naopak samá honička a sotva se stačíte nasvačit a už tu bude zase večer. A jak jsem tak kráčel ulicí, tak jsem si před sebou všiml dvou pánů , tak třicátníků ve stejných černých bundách do pasu. Ten jeden měl navíc na zádech takový zelenkavý batůžek na hrubý zip, který nosí děvčata do školy a ještě si na něj pověsí nějakého plyšáčka pro štěstí. A pak mi to došlo. Ti dva pánové se drželi za ruce, ten první byl více vpředu, asi vůdčí osobnost a ten druhý se nechal vést, cupital vedle toho prvního a působil takovým tím více ženským tichým příjemným dojmem, navíc byl trošku při těle, prostě takový tulíček. A zamyšlený člověk si v té chvíli asi řekl jenom: "Hele, dva buzíci." Jenže pak jsem si uvědomil, že ti dva se na sebe mile usmívají, ten větší něco vyprávěl, a ten menší ho pozorně poslouchal a odměňoval chápavým pohledem, prostě si rozuměli a měli každý z toho svého partnera radost. Chovali se k sobě moc pěkně a já si v té chvíli tak nějak uvědomil, že mi to vůbec nevadí. Naopak, že mi vadí, když lidé okolo mají plnou pusu zbytečných řečí, plýtvají svým citem na bezvýznamné náhodné vztahy, aby ty důležité události , které život přináší, zanedbávali. Teď, co je vlastně důležité, viďte. Tak jako se drželi ti dva, tak nějak se občas držím s mou ženou a je mi dobře. Mám někoho, kdo o mě stojí a já stojím o něj. Když si to tak jeden spojí dohromady, tak mu vyjde jednoduchá rovnice, že jedna a jedna anebo jeden a jeden jsou pár. A kdo má někoho do páru a je s ním klidnější a spokojenější než s ostatními lidmi, tak je určitě velmi bohatý. Nic víc nepotřebuje. A představte si, pohled na ty dva pány, jak se k sobě pěkně mají, jak si jeden druhého váží a vzájemně se potřebují, mi zvedl náladu a celý den jsem se na ten náš svět jenom usmíval a hlavně, těšil se domů, to až uvidím mou ženu a ona jen z toho letmého pohledu ve dveřích už pozná, že přichází ten, který se na ní už mnoho let, každý den, každou hodinu moc těší. No a tady vidíte, na co všechno člověk přijde, když po ránu potká v centru Ostrava dva tulící se chlapy. A pěkný den přeje Artur Kubica.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.