O mrazivém počasí

14. únor 2011
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Jsou lidé, kteří si přejí aby už bylo jaro a jsou tací, kteří si přejí , aby zima vydržela co nejdéle. A právě o nich, a jak na ně, je dnešní poznámka.

Každý včelař umírá hlupy, řekl mi nedávno jeden můj kamarád co má čtyřicet včelstev a chtěl tím říci, že i když se celý život učí, jak na ty včelky vyzrát, stejně si udělají to, co je pro ně nejvýhodnější, a čerta starého se zajímají o naše nejnovější vědecké poznatky. Tak nějak je to i se ženami. I když se manžel snaží ženu vychovávat k obrazu svému, stejně si jeho milovaná nakonec udělá to, co chce, a v podstatě tak nenápadně vychovává svého manžela. Ale abych neurazil, je zcela možné, že u vás doma to funguje opačně. Moje žena nemá ráda zimu, ale od letošního prosince se těší, že bude dlouhá a dlouhá a mrazivá. Co stačí k tomu, aby žena změnila názor na oblíbená roční období? Velmi málo. Šli jsem kolem obchodu s kožichy, když tu z něj vyběhl známý, se kterým jsme chodili společně do lidové školy umění hrát na trubku a hned si chtěl povídat. Manželka využila mé nepozornosti a udělala bleskovou exkurzi v jeho kožešinovém obchodě. Pak se po chvíli vrátila v krásném kožíšku, udělala smutné oči, něco jako: „Kup mi to...“ - spolužák muzikant pohotově ze sebe vypravil kouzelnou větu: „Udělám ti cenu!“ a má žena si ten kožíšek už jednoduše nesundala. Řeknu vám, bylo mi to v tu chvíli jedno. Vytáhl jsem peněženku, dal ji všechny úspory, co jsem někde tajně nastřádal dětem na dárky, a tím jsem se jich také zbavil. Původně jsem si říkal, že manželka na to gesto zareaguje odmítavým: „Je to moc drahé, to si koupit nemůžeme,“ ale žádné gesto se nekonalo a ona se stala majitelkou krásného beránka, nebo co to dříve bylo za zvíře, než se změnilo v kožich. Od té doby se má žena netěší na jaro ale naopak přeje si, aby bylo venku zima, že bude sněžit a také trochu mrznout, ne moc, jenom tak pět pod nulou, to aby v tom kožíšku mohla chodit a aby ji v něm nebylo horko. Tady vidíte, že některým stačí trocha té parády a už se netěší na jaro, léto a podzim, ale jenom na to roční období, kdy se ta paráda dá nosit. A já už vymyslel jak to změnit. Vezmu ji do obchodu a´t si koupí nějaké nové krásné plavky. To se potom bude těšit na léto jako malé děcko. Tuším že tady tu fintu s podmíněnými reflexy už přede mnou vymyslel nějaký Ivan Petrovič Pavlov. Mezi námi, je to pěkně drahá metoda.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

klasika.jpg

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?