O ochotě

Opavskou dopravou sice nejezdím, protože nejsem z Opavy, ale problém ochoty se dá zobecnit. Vzpomínám si na jednoho velmi protivného řidiče autobusu ostravské MHD, který mě otravoval prakticky celé mládí. Pokud jsem se snažil autobus dobíhat, dělal vše pro to, abych ho nestihl. Spoustu takzvaně neukázněných cestujících z vozidla vyhodil, mne nevyjímaje. Myslím ale, že mu vadili cestující obecně. Možná tu práci musel dělat za trest. Nevím. Ale potkat ho dnes, vyhodil bych ho z autobusu sám. A to přesto, že jsem byl vůči němu poloviční. Pojem ochota tento řidič zjevně neznal.

V současné době ale s ochotou řidičů dopravních prostředků problém nemám. Těžko ovšem říct, co si kdo pod pojmem ochota představuje. Lidé jsou totiž různí a někteří - když jim podáte prst, utrhnou vám ho i s ramenním kloubem a ještě se čílí, že se vám to nelíbí. Myslí si, že můžou všechno. Z osobní zkušenosti vím, že když se mnou někdo začne jednat arogantně a nadřazeně, velmi rychle ho pošlu někam. A být řidičem, bylo by to asi stejné.

Ale problém může být i jinde. Není to zase až tak dávno, co za úředními přepážkami seděli v drtivé většině protivní lidé neochotní udělat pro člověka cokoli. Prošli ale řadou školení a výsledek se projevil. U mne tedy určitě. Z dřívějšího panického strachu z úřadů zbyl už jen panický strach z formulářů, které dodnes neumím na první pokus vyplnit. Naštěstí už ale po mne nikdo neřve a dokonce mi ochotně pomůže a poradí.