O peníze nejde

Každým rokem touto dobou se potím a přemýšlím, kdy, kde a co vlastně stihnu svým blízkým pořídit. Skoro traumatizující zážitek na to, že má jít o svátky klidu. Letos jsem se ale k Vánocům po dlouhé době rozhodl přistoupit trochu jinak. Předhánění se v tom, kdo komu dá dražší dárek, na to se u nás stejně nikdy moc nehrálo. Navíc - co je to vlastně moc a co je málo? Jasně, nějaká ta užitečnost do domácnosti při příležitosti vánočních svátků se sice hodí, ale není přece nutná. A nemusí ani udělat takovou radost jako třeba něco drobného, ale s láskou darovaného. A třeba i vlastnoručně vyrobeného. Docela mne zaujalo, když kamarádka vyprávěla, že si doma dali stopadesátikorunový limit s tím, že budou soutěžit o nejvtipnější dárek za co nejnižší cenu. Zdá se mi to jako dobrý nápad. Stejně jako varianta vlastnoručně vyrobených originalit. Je to dle mého soudu lepší, než podlehnout svodům všudypřítomných vtíravých reklam na kdeco, a to i na splátky. Nevím, jestli bych chtěl dostat něco, za co by dárce - navíc ještě z rodiny - platil třeba i půl roku. Myslím, že mi bohatě postačí, když se všichni ve zdraví a pohodě sejdeme a zase jednou po dlouhé době si pěkně popovídáme. Malé dárky jako prima bonus bohatě postačí. Obchodníkům se sice asi moc líbit nebude, ale o tom přece Vánoce jsou spíš než honička za drahými, neosobními věcmi. Nebo se mýlím?