O princezně solimánské

Mám ráda pohádky. Nedávno jsem v televizi sledovala film Lotrando a Zubejda podle předlohy Karla Čapka. Příběh o princezně solimánské je založený na vtipné slovní hříčce. Princezna Zubejda onemocní a její otec, sultán solimánský, dostane radu, aby doktora hledal podle toho, že má před svým jménem slabiku dr. Tak se na zámku ocitne český chasník - dr Voštěp. Když vidí, že do zámku nemůže slunce, vyhrne si rukávy a vyrube všechno kolem. Princezna se uzdraví. Vždycky jsem měla za to, že je to chytré řešení. Teď ale začínám pochybovat. Když jsem sledovala, jak se drvoštěp rozhání sekerou a stromy kolem sultánova zámku padají jeden za druhým, říkám si: Je to kácení nutné? Vždyť nejde o stromy, ale o to, že líná princezna dřepí doma a čeká, až ji někdo přijde vyléčit.

I v Ostravě se v poslední době kácí. A hodně. Vedou se o tom spory. S každým pokáceným stromem ubývá čistého vzduchu. Vyrubaná místa jsou rychle vyklizena a už se staví. Nové hypermarkety a parkoviště ale stromy nenahradí a často je bohužel nenahradí ani košťátka nově vysázená. Přinejmenším ne do té doby, než jejich koruny budou tak velké, aby vyprodukovaly stejné množství kyslíku jako stromy původní. A tak bych sultány na našich úřadech ráda o něco poprosila. Buďte prosím s tím kácením opatrní! Myslím, že Ostrava opravdu je tak trochu nemocná, ale drvoštěpové ji určitě nevyléčí.