O půlkách půlky Ostravy

Když přijdu domů, podívám se obvykle do schránky, co tam zase mám. Někdy je plná zbytečností, třeba složenek. Výjimečně mi někdo napíše, pošle pohled, ale zcela pravidelně mám plnou schránku propagačních tiskovin ze supermarketů. Nemám ty tiskoviny rád, protože se nehodí do kamen, špatně hoří a ještě po nich zůstane takový podivný šedivý popel, který se špatně rozpadá. Kdoví, z čeho ten papír vyrábějí. Nedávno ale měli v jednom takovém letáku ze supermarketu lákavou a nepřehlédnutelnou slevu na zboží životní důležitosti. Prodávali doslova za pár kaček toaletní papír. Ať chcete nebo nechcete, toaletní papír je věc velmi důležitá, a když narazíte na slevu, je jisté, že se do takového obchodu se svými vozíky rozjede půlka Ostravy. No a dovedete si spočítat, kolik taková půlka Ostravy má půlek a kolik potřebuje na ty své zadnice papíru? Hromady! A tak jsme se s manželkou vydali do toho obchodu, abychom zásobili rodinu papírem na půlky. Předběhla nás desítka důchodců o berličkách, kteří kmitali sec mohli, aby zlevněné zboží získali. Na nás zůstal už jenom poslední balík, který jsme ihned bezpečně uložili do svého vozíku. Úkol byl splněn, rodina má za levný peníz hromadu toho nejnutnějšího. Rozjeli jsme se na toulky obchodem. Když jsme si vybírali konzervy pro psa, někdo nám v nestřeženém okamžiku ten balík papírů na lidské půlky z vozíku ukradl, a pak si to kradené zboží šel dokonce k pokladně zaplatit. Ze zloděje se změnil v poctivého zákazníka a s pocitem dobře vykonané práce, s pocitem dobrého nákupu, odcházel domů, ke svým. A doma ho všichni pochválili, jak je šikovný, že sehnal levný papír na jejich půlky. A já jsem zuřil a přál jim, aby se jim při té činnosti, kterou musí každý dělat sám, tak aby se jim ten papír mezi půlkami nepěkně trhal. A nádherný letní den přeje Artur Kubica.