O šibalovi

Před několika dny jsem cestoval z práce domů hromadným městským dopravním prostředkem, tedy tramvají, bylo tam tak dvacet lidí, a cesta ubíhala docela v poklidu, až do chvíle, kdy do tramvaje vstoupili dva takoví obyčejní, ale hlasití asi dvacetiletí kluci. Rozvalili se do volných sedadel naproti sobě a začali si povídat, co že to budou odpoledne dělat a kam že to půjdou na pivo. A ten jeden spíš poslouchal a ten druhý zase spíše na celou tramvaj ty své výlevy hulákal. To by nebylo celkem vůbec zajímavé, podobných hromských kluků je v Ostravě spousta a když vejdou do tramvaje, tak se prostě baví. Tady u toho výrostka bylo zajímavé, že byl nachlazený a hlas měl zastřený, což patrně způsoboval nevysmrkaný obsah jeho nosu. Navíc se každou chvíli , mezi povídáním s kamarádem, snažil dostat nahoru odněkud z průdušek zapadlý vlhký hlen, který když se mu konečně podařilo dostat do krku, tak ho zase pokaždé spolknul. Musíte uznat, že při takovém představení by se začal znechuceně ušklíbat i lékař specialista z ušní nosní a krční ordinace s třicetiletou praxí , natož pak elegantní dámy v tramvaji. Pozoroval jsem tedy celou situaci s nadhledem, i když se mi občas žaludek nebezpečně zachvěl, a čekal jak to dopadne, jestli se tomu mladému chasníkovi podaří vydolovat zbytek toho táhlého chuchvalce z průdušek a odhodí ho třeba do kapesníku nebo na podlahu, anebo jestli bude muset ten svůj turecký med opět polknout, protože se mu ho nepodaří rozdělit na více kousků. Řešení přišlo velmi rychle. Když už celá tramvaj začala z toho divadla málem zvracet, postavil se ten chlapec před nás spolucestující , počkal až se otevřou na zastávce dveře, dvakrát hlasitě zachrchlal a řekl: „Jsme nevychovaní, že?“ a i s kamarádem vystoupili, a venku se tomu všemu vesele zasmáli. Lidem v tramvaji se ulevilo, došlo jim, že ti hromští chlapci se prostě dobře bavili a den se vrátil do normálních kolejí. Každodenní jízdu tramvají do práce a zpátky mám moc rád. Dozvím se tady spoustu zajímavostí, podívám se po městě a jak jste právě slyšeli, prožiji příhody, o kterých se mi ani nesnilo. A pěkný den přeje Artur Kubica.