O sněhu

Každé ráno připravím manželce svačinku, zabalím do ubrousku a do igelitového pytlíku a položím ji to na obvyklé místo, protože ona má zase jiné povinnosti, které každé ráno musí udělat. Například vyvenčit psa nebo vyměnit písek v krabici pro kočku, vyhnat dítě z postele, přikrášlit se a tak dále a tak dále. Pak otevřeme garáž a vyjedeme do té sněhové nadílky s čistým a vyhřátým autem. V podstatě nás nic nemůže překvapit, až na to parkoviště na sídlišti, kde ten náš plecháč postavíme, a pak se rozejdeme do práce. Včera jsme na parkovišti na sídlišti odstavili auto v hromadě rozježděného sněhu a už téměř odcházeli, když si moje žena vzpomněla, že by bylo dobré to trochu přeparkovat, aby potom, třeba odpoledne, bezpečně vyjela. Sedla tedy za volant a začala couvat, ale ono se nic nedělo, auto pár centimetrů poskočilo a pak proklouzávalo a proklouzávalo. Sníh stříkal z pod předních kol do dalekého okolí. Za chvíli vystoupila z vozu, celá smutná, že to je prostě tragédie. Odtud se v těch hromadách rozježděného sněhu a dole zmrznutého už prostě nedostaneme. Říkal jsem ji ať neztrácí naději a zkusí to ještě jednou, třeba pootočí přední kola, aby auto vyjíždělo do strany. Zkoušela to, vůz o pár centimetrů nožná decimetrů popojel a zase se zabořil do sněhu. Nakonec jsem to, co by galantní manžel, nevydržel, vyměnil jsem si s ní místo a na první pokus z hromad sněhu vyjel. Nevěřila svým očím, koukala na mě jako na ztělesnění dokonalosti. V tu chvíli jsem byl "King", prostě ten nejlepší. Vychutnával jsem si svůj triumf a ona pořád nechápala. Vždyť je zkušenou řidičkou, léta jezdí dlouhé trasy, tak co se stalo, proč jí to nešlo a obyčejnému chlapovi se to podařilo napoprvé, jakoby pod autem ani sníh nebyl? Nakonec jsem jí tu fintu prozradil. Stačilo totiž povolit ruční brzdu, kterou měla po celou dobu svých vyprošťovacích pokusů zataženou. A pěkný den se sněhovou nadílkou a roztržitými manželkami přeje zlomyslník Artur Kubica.