O špatnosti

Máme doma pejska pudlíka a ten je moc a moc rád, když přijdu z práce a vezmu ho ven na procházku. Určitě to znáte, prosí a prosí, ale vy kolikrát prostě nemáte čas a ten pes otravuje a otravuje tak dlouho až ho buď okřiknete, nebo si oblečete bundu, nazujete boty a vyrazíte na obchůzku. A to zvíře má takovou radost, že skáče metr vysoko a tím tomu svému páníčkovi děkuje za laskavost, že ho vezme ven na vzduch. Náš pudlík dokonce skáče radostí tak vysoko, že si sám otevře i tu venkovní branku a vyrazí do ulic na svá obvyklá místa, kde dělá malé loužičky. Tam označkuje plot, tam křoví, tam něčí auto. Já jako páníček jdu za ním a pouze dohlížím, aby například neudělal na chodníku nebo uprostřed cesty hovínko, to pak vytáhnu z kapsy igelitový pytlík, svědectví o zdravé stravě opatrně naberu a i s pytlíkem vhodím do nejbližší popelnice. U toho značkování je to ale horší, tam není jak tomu pejskovi zabránit, počůrat co vidí, leda bych ho vodil na vodítku, ale to pak nemá cenu s ním chodit na tu procházku protože se prostě nevyběhá. A tak chodíme a chodíme a pes značkuje. Až do minulého týdne jsem to pokládal za normální. Tehdy se ale stalo něco , co mě rozčílilo. Představte si, pes vyběhl ze zahrady , přiběhl k mému , podotýkám k mému autu a označkoval mi čistě umyté přední kolo. Vjela do mě zlost a hned jsem po něm zařval, co že to jako dělá. A pak jsem si uvědomil, že když značkuje kolo u cizího auta, tak mě to tak netrápí, ale když pošpinil náš vlastní majetek, tak jsem vypěnil. Plyne z toho základní poučení, že ne každý pokládá za špatné to, co jiní pokládají za špatné, a to je na tom všem špatné. Příjemný den s Českým rozhlasem Ostrava přeje Artur Kubica.