O Telči

24. srpen 2010
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Říká se, že čím je člověk starší, tím méně by měl podstupovat různé experimenty a obzvláště pak v cizím prostředí. Co je na tom pravdy?


0:00
/
0:00

Vypravil jsem se bez dětí, jenom s manželkou a s tchýni a tchánem na celodenní výlet na zámek v Telči. Je to nějakých tři sta kilometrů tam a tři sta zpět, a tak samozřejmě chcete vidět nejen krásy historického města, ale ochutnat také místní speciality v hospodě. V restauraci pod místní věží na náměstí jsem dostal jídelní lístek a první co mě udeřilo do očí byl gulášek. Takový hovězí gulášek za osmdesát korun, k tomu čtyři nebo pět knedlíků a dobře vychlazené pivo, no to by bylo. No co si více může mlsný chlap jako já přát Jenže jak říkám, když jedete na výlet, poznáváte nejen krásy okolí, ale i krásy procházející žaludkem, a tak jsem v tom jídelním lístku zalistoval a zůstal mlsně stát na stránce, kde se na mě za sto čtyřicet korun smála líbezně specialita nazvaná Telčská pánev. Co si pod tím představit prozrazoval jídelní lístek, protože tam bylo, že to je super specialita ze tří druhů masa. Tak sem s tím. A za půl hodiny, což je tak doba na přípravu takové speciality pro mlsného hosta, tak mi servírka přinesla na talíři, takovou klasickou minutku, prostě směs tří druhů masa a to rozkrájených na nudličky, šoupnutých na pánvičku a k tomu pár bramborů plavajících v nějaké polívce, které by se možná po důsledném zahuštění dalo říci omáčka. Chuť to nemělo, vonělo to všelijak, prostě pokus na lidech. A tak jsem si opět po čase řekl – chlape, už jsi dost starý na experimenty, které na tobě spáchá nějaký nevyučený polokuchař, popřípadě absolvent rekvalifikačního kurzu. Kdybys nepohrdnul guláškem, možná bys z návštěvy tak krásného místa jako je náměstí v historickém městečku Telči měl skvělý zážitek. Plyne z toho pro mě poučení, pokud neznám místní restauraci a nevím, kdo stojí za sporákem v kuchyni, je nutné si vybírat z jídel, které jen tak někdo, nějaký patlal, nezkazí. Speciality jsou jenom pro náročné, a co je na jídelním lístku drahé a složitě vypadající , může být v konečné fázi pouhopouhá levná směs nudliček všeho možného plácnutá na pánev. Však si to zákazník a jeho žaludek, natož pak střeva, přeberou. A pěkný den, s někým, kdo umí dobře vařit, vám přeje Artur Kubica.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.