Období žabomyších sporů

Asi nikdo z nás, kdo šel počátkem léta vhodit svůj hlasovací lístek do volební urny, netušil, jak dlouho bude na novou vládu čekat. Ani po sečtení hlasů, kdy bylo jasné, že poměr sil ve sněmovně bude vyrovnaný, to na tak dlouhé čekání nevypadalo.

Normální, obyčejný a naivní smrtelník - jako jsem já - od politiků očekává dohodu a vykonávání přání a potřeb lidu. Tedy spolupráci na reformách, tvorbě zákonů, rozdělování peněz. Prostě normálně fungující systém. S tím, že levice uvažuje více sociálně a nápady pravicových stran koriguje. A naopak příliš sociální nápady koriguje pravice.

V naší zemi ale poslanci zájmy lidu rozhodně nehájí. Řekl bych, že je tomu spíše naopak. A taky se mi zdá, že jediné, co hájí, je své korýtko a maximálně zájem své strany, nebo ještě lépe svého vůdce. Kdyby tomu tak nebylo, tak bychom vládu měli už dávno. Dávno by jistě bylo i po předčasných volbách, o kterých se před časem tolik mluvilo. Jen u slov to ale taky skončilo. Zatím.

Přiznám se, že už tak čtyři měsíce mě ty parlamentní potyčky a tahanice spíše obtěžují, ve zprávách o nich vysílám s nechutí, pouze z povinnosti. Budu rád, když dneškem vše skončí a vláda s křehkou podporou sociálnědemokratických odpadlíků začne konečně fungovat. Moc tomu ale nevěřím. V naší zemi je totiž možné úplně všechno. A tak by mě moc nepřekvapilo, kdyby stávající období žabomyších sporů pokračovalo ještě další měsíc, dva, tři, čtyři, pět, šest...