Ochránci přírody připravují v Poodří nový domov pro čolky
Vrátit čolka do pooderského prostředí chtějí ochránci přírody ze Správy Chráněné krajinné oblasti Poodří. Staví jim proto umělé vodní tůně, ve kterých tito obojživelníci nejraději přebývají. Už jich připravili asi patnáct a při jejich stavbě vloni zažili i dramatické chvíle. To když v blátě málem utopili malý bagr. Stalo se to u Kunína, kam vás teď zavedeme.
Na poli na okraji Kunína fouká studený vítr a lehce padá sníh. „Tady je jedna stará tůň a tady ta je nová. Teď je to zasněžené, je zima,“ ukazuje kolem zoolog CHKO Poodří Štěpán Tračík.
Tůně pro čolky postupně vznikají v lokalitě bývalého dobývacího prostoru kunínské cihelny. Dříve se v těchto místech těžil cihlářský jíl. A právě díky těžbě tady vznikaly různé terénní deprese, ve kterých se držela voda a které si tak oblíbili obojživelníci. Ochránci přírody teď vlastně nastoupili místo těžařů.
Čolek velký (Triturus cristatus) je robustní ocasatý obojživelník. Celková délka se pohybuje okolo 15 cm, kůže je zrnitá. Během období rozmnožování žijí čolci velcí ve vodě. Pokud voda, kde se rozmnožili, nevyschne, zůstávají v ní dospělí čolci až do pozdního léta. Pokud žijí suchozemským životem, bývají přes den schovaní v úkrytech pod kameny, kmeny, v děrách v zemi a podobně. V noci se vydávají na lov různých členovců, červů či plžů. Než nastanou noční mrazy, vyhledávají bezmrazé úkryty, kde v zimním klidu přečkají zimu. Čolci velcí se vyskytují v nížině i v horách. Obývají rozmanité biotopy, důležitá je však blízkost vody.
Zdroj: Wikipedie
„Ta lokalita je hlavně historická. Tady během těžby samovolně vznikala spousta terénních depresí a ty se postupně zaplňovaly vodou. Čolek to objevil a osídlil. Zdejší populace byla, dá se říct, nejjasnější v celém Poodří. Odhadovala se tady tisícovka jedinců. A je to i Evropsky významná lokalita Cihelna Kunín, která je vyhlášena právě pro čolka velkého,“ vysvětluje zoolog.
Tůň, u které jsme rozhovor se zoologem Tračíkem natáčeli, je přes metr a půl hluboká, na délku má asi 20 metrů, v nejširším místě kolem deseti metrů. Na čolka tam teď ale asi nenarazíte.
„Mohou sice výjimečně zimovat i ve vodě, ale tady nepředpokládám, že by byli. Navíc ta tůň je vykopaná nedávno. Ale za námi je druhá tůň a tam teoreticky možné je, že nějaký čolek přezimuje, pokud ta voda úplně nezmrzne. Jinak oni se teda schovávají různě, ale určitě už teda zimují,“ dodává Štěpán Tračík.
Kopání té novější tůně bylo docela dobrodružné. „Při kopání nám tady zapadl bagr, ale vlastně díky tomu se nám tu tůň podařilo udělat trošku hlubší, než jsme počítali. A bagr se naštěstí z té tůně dostal,“ vzpomíná teď už s úsměvem pracovník CHKO.
V Poodří už pro čolky a další obojživelníky vzniklo v posledních letech na patnáct tůní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.