Odvrácená tvář Stodolní

Vyhni se té kaluži krve, nešlápni do těch zvratků, pozor - odhozený hamburger, nesahej na ty nedopalky. Takovými slovy častuji pravidelně v sobotu ráno svého tříletého syna, když jdeme pro čerstvé rohlíky ke snídani. Místo děje: Nádražní ulice, zastávka Stodolní.

A z druhé strany domu? Místo děje: městský dvůr, ulice Škroupova, areál Stodolní - kolem 23 hodiny - část opilé, na první pohled nezletilé mládeže zvrací, někteří při tom souloží, dva z nich si píchají do žil - tak to mé děti už taky z okna kuchyně často viděly. Před oběma výjevy se dá ubránit. Posnídat včerejší pečivo a zatemnit okna. Nedá se utéct před silnými decibely a už vůbec ne při nich usnout, nebo nad ránem ještě spát. O bezesných nocích s napojením na policejní telefony by Vám určitě rád povyprávěl nejeden občan centra, který měl tu smůlu, že se v bezprostřední blízkosti obytné zóny usadila Stodolní.

Pro ty, kteří nevědí, o co se jedná, vězte: to je ta proslulá ulice a desítky ulic na ni napojených s bary, hospodami, restauracemi, nočními kluby, tančírnami a striptýzem. Od té chvíle, co to zažívám na vlastní kůži, prohlašuji, že nežijeme v právním státě. Majitelé hlučných tančíren a hospod nerespektují dodržování nočního klidu, míru hlučnosti ani slušné prosby obyvatel. Městský obvod zastoupený Vilémem Antončíkem hází zodpovědnost na policii, policie je bezmocná se svou směšnou pravomocí udělovaní ještě směšnějších, většinou nikdy nezaplacených pokut, hygienická stanice dělá mrtvého brouka a na petice obyvatel nereaguje, o finančním propojení těch, kteří můžou zjednat nápravu, kolují z úst majitelů barů takové historky, že raději nevěřit.

To, že jsou v naší zemi ignorována základní občanská práva, se jako obyvatelé centra Ostravy přesvědčujeme o víkendech a v létě téměř každou noc. Co s tím? Mé děti s kruhy pod očima s nástupem jara vzdychají, že zas bude léto = nevyspíme se, nebudeme moci ani v největším horku otevřít okno, z jedné strany ožralové na tramvajové zastávce, na straně druhé produkce pod širým nebem, které dají úřednice svolení klidně se začátkem o půlnoci. A toho prachu! (Na Škroupově ulici už vykácely všechny stromy - to víte, každá židle k sezení v létě nebo zaparkované auto přes den přináší zřejmě tisíce.) Vzdát to? Přestěhovat se? Ale kam?? Koupit si chalupu? Ale za co? Bojovat s větrnými mlýny? Kde brát tu energii? Poslední doporučení z vyšších míst zní: obraťte se na radu města!

Tak tedy - píšeme dopis, zoufalou prosbu: dovolte nám žít v centru města Ostravy!! Dám Vám vědět, jak to dopadlo! Možná Vám také v noci buší srdce v rytmu posledního tanečního hitu.