Ohlédnutí za osobnostmi letošních Colours: Bobby McFerrin

Nebezpečně nakažlivý hit Donť Worry Be Happy, který vznikl na konci 80. let, sice diváci na festivalu neslyšeli, ale hlavně díky němu se jméno Bobbyho McFerina dostalo do širokého povědomí a vynesla mu hned tři ocenění Grammy. A podobně bezstarostně a pohodově jako sama skladba působí i Bobby při svých vystoupeních. I když dnes už dává přednost spíše hlasovým improvizacím.

Další hlasy patří trojici Bobbyho přátel, které si přizval na celou půlku svého červencového turné. „Rád bych představil tyhle skvělé zpěváky kolem mě. Je to skupina WeBe3 (uí bí frí), já je znám minimálně, počkejte... s Rianon se známe už 32 let... A my čtyři jsme v kapele Voicestra a jak se to dlouho, co jste se dali dohromady jako webe3? Před 4, pěti lety? Ne, už je to 10 let! Takže abych to uzavřel, tohle je David Worm, Rhianon a Joey Blake,“ představil Bobby McFerrin kapelu.

Dohromady tedy vokální trioWeBe3. Spíš než hudebním doprovodem ale byli Bobbymu McFerrinovi rovnocennými partnery. Hlavně sympatická bělovlasá babička Riannon.

Kromě nich se ale na pódiu mihnul i speciální host - Dan Bárta, který si tak o jednu skladbu prodloužil své působení na festivalu. U Bobbyho koncertů nic neobvyklého.

„Rád si je zvu kvůli vstřebávání jiné kultury. A taky abych se naučil něco nového, poznal člověka, se kterým hraju, jeho hudbu... Je v tom prostě něco poučného, takže se vždycky těším na tu příležitost, abych si i nějakým způsobem rozšířil svůj repertoár,“ vysvětluje McFerrin.

Podobnými kousky pak vždy rozparádí nejen svého hosta, ale hlavně publikum, se kterým dokáže dělat hotové divy. A to pak vůbec nesejde na tom, jestli vystupuje v komorním prostředí nebo mezi industriálními památkami.

„Už jsem měl možnost hrát v takovém prostředí, myslím, že to bylo v Německu, ale neřeknu vám, co to byl přesně za festival. Ale na tom stejně nezáleží. Důležitá je akustika, prostředí a intimita s publikem, prostě tyhle věci,“ říká zpěvák.

Robert McFerrin Jr. pochází z New Yorku a k hudbě poprvé přičichl díky svému otci. Ten byl jako vůbec první Afroameričan členem tamní metropolitní opery. Bobby nejdřív hrál na klarinet, pak na klavír a od konce 70. let už vystupoval jako sólový zpěvák. Na svém kontě má celkem 13 sólových alb a od roku 1990 mu v životopisu přibyla i kolonka dirigent.

Nejvíc fanoušků si ale získal jednoznačně svým nezaměnitelným hlasem, který umí ovládat jako žádný jiný hudební nástroj na světě. „Jak často trénuji? To je těžké říct, někdy je to 10 minut, někdy hodinu. Každý den je to trochu jiné. Jednou je to minuta tady a tři minuty někde jinde, ale cvičím každý den. Třeba moc rád zpívám, když se procházím,“ uzavírá Bobby McFerrin.