Okno do vesmíru

20. duben 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Znáte nějaký dobrý vtip o blondýnkách? Naším prostorem jich kolují stovky, ba tisíce. Určitě si na nějaký vzpomenete. Ale vzpomenete si taky na nějakou dobrou astronomickou anekdotu? Že ne? Přitom vesmír v sobě skrývá tolik vtipu.

0:00
/
0:00

Asi nejznámější anekdota o vesmíru je ta o Neilu Armstrongovi. Kromě památné věty o malém kroku pro člověka a velkém skoku pro lidstvo pronesl prý na své pouti k Měsíci ještě jedno přání - Hodně štěstí, pane Gorsky. Sám Armstrong to měl vysvětlit tak, že jako dítě si hrál s míčkem a ten přeletěl plot na dvorek k sousedům Gorským. Z otevřeného okna pak zaslechl paní Gorskou, jak svému muži říká, že jisté sexuální praktiky se dočká, až bude sousedovic kluk chodit po Měsíci.

Letos je to pětačtyřicet let, co první člověk vyletěl do vesmíru. Nebyl tam dlouho, ale nikdo z nás si nedovede představit pocity, které v neznámu prožíval. Poznávání nekonečného prostoru od té doby pokročilo mílovými kroky. Na mezinárodních stanicích žijí lidé a věnují se výzkumu, za pár milionů si do temného světa hvězd a planet můžete zaletět na dovolenou. A věřte, že z takového výletu si přivezete nekonečnou zásobu vtipů. Ovšem vtipy vědců astronomů jsou tak trochu podobné humoru matematiků a fyziků. Ti se nad čísly za břicha popadají, zatímco vám jaksi uniká smysl a díváte se na ně tak trochu jako na nemocné. Je dobré s pronikáním do jejich světa postupovat po krůčcích. Přiznám se, že si vždy se zájmem poslechnu naše úterní rozhlasové astronomické okénko a občas souhlasně přikyvuji, jako že vím, o co běží. Jsou tam opravdu zajímavé věci. A při pohledu na noční oblohu si pak říkám, jestli to není škoda, že jsme za necelých padesát let stihli prozkoumat každý kout vesmíru, ale do vlastní hlavy často nevidíme. No nic, večer se postavte k oknu a zamávejte. Třeba zrovna někdo poletí kolem.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?