Olympijská horečka

Říká se, že přát se má slabším. Nezlobte se, ale nemůžu si pomoct. Budu držet palce ostříleným českým olympionikům. Janu Železnému a Štěpánce Hilgertové. Do Atén se nejedou jen podívat. Narovinu říkají: chceme zlato. A já narovinu přiznávám: přeju jim ho!

Kajakářka Štěpánka Hilgertová má zlaté olympijské medaile zatím dvě. Myslí si, že získat v Řecku třetí, to by byl v zemi pod Olympem něco jako zázrak. Ale pokusí se.

Tuhle jsem ji potkala na výročním plese vodáků. Bylo to loni v zimě, vodáci v Olomouci vyhlašovali své nejlepší.

Pojali to jako jeden velký večírek, ve kterém nikdo nebral nic smrtelně vážně. Především ne sám sebe. A tak každý přišel v šatech, které dávno vyšly z módy. Mnozí vylovili ze skříní modely po babičce, Štěpánka se ustrojila jako ryzí hipísačka. Až bude kličkovat po olympijském kanálu, budu ji mít před očima - holku v batikovaném tričku se znakem míru na prsou. A budu jí držet palce.

Oštěpař Jan Železný si pod olympijskými kruhy zahází dokonce popáté. Byl už v Soulu, Barceloně, Atlantě i Sydney. Z Atén by si rád přivezl čtvrté olympijské zlato.

Jenže tenhleten atlet světové extratřídy neváhal přijet také do Ostravy. Na letošní Zlaté tretře házel jako o život. A pak se trpělivě půl hodiny podepisoval fanouškům u plotu. Chtěl jim poděkovat za to, že když závodil, skandovali jeho jméno. Nic takového prý nikde jinde nezažil. A že už se nazávodil...

Než z ostravského tartanu odešel, složil fanouškům poklonu. "Tohle není jeden z nejlepších mítinků, na kterých jsem závodil," řekl. "Tohle je ten nejlepší." A myslel to vážně. Až bude jeho oštěp svištět aténským vzduchem, budu mu držet palce.

Hilgertová i Železný zůstali nohama na zemi. Jsou to zkušení sportovci a dávno dospělí lidé, kterým se s největší pravděpodobností ani z třetí, ani ze čtvrté olympijské medaile nepodlomí kolena. Zůstanou stejní. A tak jim budu držet palce.