Oprávněnost kritiky

Kdybyste lidem, kteří se o fotbal zajímají, položili tuto otázku - zda kritika v kvalifikačním cyklu byla oprávněná anebo přesahovala rámec slušnosti, věřte, že byste našli celé zástupy na obou stranách barikády i například mezi ligovými trenéry. Kritika je podle mého oprávněná. Zvlášť když se výkladní skříni našeho fotbalu nedaří. Ať už výsledkově, herně a nebo má mužstvo disciplinární úlety. Prý bychom ale měli být shovívaví. Zvlášť když jsme malou zemí a všechny rozlohově a počtem obyvatel podobné státy, jako je Česká republika, i tak převyšujeme. Kritika je ale důležitá i když zatím máme náskok nad Rakouskem, Švýcarskem a jinými. Vždyť zdvižený varovný prst při klesající úrovni může být impulsem k tomu, abychom byli před těmito státy i nadále. Proč si tedy neudržet výkonnost a nebo se o to aspoň nepokusit i když to může být bolestný proces a pravda - někdy se neposlouchá nejpříjemněji. Mnohem horší by přece nakonec bylo, kdybychom například s našimi jižními sousedy sem tam prohráli a většinou plichtili. Mohli bychom se přitom chlácholit - vždyť oni jsou s námi počtem obyvatel a velikostí srovnatelní. Kritika je přece obrazem toho, že něco není dobře a ruku na srdce - pokud chceme být úspěšní, průběh kvalifikace a atmosféra, ať už v reprezentaci anebo jejím okolí, ideální zdaleka nebyla. No a když se těch okolností sejde víc, je běžné, že se toho na všechny zainteresované také víc valí. Je to lepší, než kdybyste zavřeli oči. Nakonec by na tom následovníci výjimečné generace Nedvědů, Poborských a dalších jenom prodělali. A nejen oni. Vlastně i celý český fotbal.